Z Etiopie a odjinud

Knihy Pavly Jazairiové jsou čím dál víc střípkovité, přesto z nich autorka dokáže vystavět plastický obrázek. Kdyby si vystačila s Etiopií, asi by mi to stačilo a měl bych dojem větší ucelenosti. To ovšem vůbec neznamená, že by mě autorčiny postřehy ze Sardinie nebo z Moravy nějak obtěžovaly. Jen je beru jako úvod k zevrubnějšímu vyprávění o etiopské cestě, v němž jako obvykle nechybějí společenské reálie, popisy krajiny i politických poměrů, ale ani památky a na ně navázané historické exkurzy.

Pavla Jazairiová mě zaujala už svým životním příběhem. Je to žena s otevřenou myslí a odvážným a bojovným duchem. Ale možná i proto jsem od knížky očekávala trochu víc. Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla nedokážu tedy porovnat s jinými knížkami. Já chtěla jít víc do hloubky, víc se ponořit do osudů lidí, cízích kultur a nejspíš se i víc ponořit do naší kultury pohledem autorky. Nejspíš je to jenom můj dojem, ale jako by v knize byla cítit únava ze života na cestách, z poznávání stále něčeho nového a přitom vlastně stejného.