Jmenuji se Figaro

Pavla Jazairiová netradičně přináší cestopisné putování očima psa Figara aneb od toulek po Španělsku s Figarovou mámou až po Sardinii. Psí pohled potěší, ale i poučí jak nejmenší čtenáře, tak třeba pejskaře. Pobavil mě už úvodní limerick.

Jmenuje se Figaro a jeho matku Ferru si babička Pavla (tak ji pes oslovuje v příběhu) přivezla z poutě do Santiaga de Compostela. Je to tedy příběh vyprávěný z pohledu psa, který má věcné a zajímavé postřehy, jak to vlastně na tom světě chodí. Četly jsme to s mojí šestiletou dcerkou a myslím, že pro tento věk je ideální. Je psán velmi příjemným, srozumitelným jazykem a zabrousí do mnoha různých sfér. Pavla Jazairiová je cestovatelka a proto se podíváme do Španělska, Indie i na Sardinii a poznáme tak život psů a lidí i jinde než v české kotlině. Autorka se velmi nenápadně dotkne témat uprchlíků, chudoby ve světě, ale třeba i toho, jak se mají krávy u nás a v Indii, proč psům tolik voní srnky a jak je moře slané. A pokud máte doma zvídavé dítě, budete u čtení zavaleni spoustou doplňujících otázek, které je radost zodpovídat!