Whispers Under Ground

Tak kde máš toho ducha? Jak to, že jste dva? Tohle je moje kolegyně Lesley Mayová. Proč máte masku? Protože mi odpadl obličej. Třetí příběh ze série Řeky Londýna přináší opět další překvapení. Myslel jsem si, že kvalita příběhů bude mírně klesat, ale je vidět, že Ben Aaronovitch má co říci a v rukávu má ještě pár es. V tomto příběhu opět najdeme odlehčený britský humor, nám známé postavy, pár nových přírůstků, zažijeme další dobrodružství a zde je přidána i špetka napětí až hororu. A nesmí chybět pár narážek na Harryho Pottera. Malá ochutnávka: Metropolitní policie zaujímá k vyšetřování vražd velmi přímočarý postoj, není jí vlastní instinkt detektiva ani rafinovaná logická dedukce soukromého čmuchala. Ne, metropolitní sbor na problém rád vrhne kvanta lidí a sleduje každou jednu potenciální stopu, dokud se nevyčerpá, dokud není dopaden vrah nebo stářím nezemře vrchní vyšetřovatel.... Opět se to lehce čte, příběh nabírá na otáčkách zvolna, krásně se tu čtenáři dávkuje děj, nic není ponecháno náhodě. Jen jsem měl pocit, že tu není nějaká silnější scéna, která by se čtenářům vryla do paměti. Například v předcházejícím příběhu to byla eskapáda ze sanitkou, v první příběhu to rozhodně bylo skákání z mostů Matky Temže – to vše jsem si zapamatoval, ale zde taková silná scéna chybí. Proto také jen ty čtyři hvězdy. Citát: Člověk by si myslel, že polda, co je zároveň čaroděj, bude zajímavější. Harry Potter nebyl takovej suchar. Vsadím se, že i Gandalf by tě přepil.

„Jak slavně poznamenal barbar Conan: To, co nás nezabije, nás nezabije.“ I další díl si zachovává nastavenou úroveň, přestože ve srovnání s tím minulým trochu zvolnil tempo. Exkurze po tunelech londýnského metra a kanalizačním stystému byla sice taky zajímavá, ale proti striptýzovému baru v Soho to byl jen čajíček. Ovšem anglický humor je přítomen ve stále stejné míře a to mi ke spokojenosti úplně stačí. Vždyť kvůli němu to v podstatě čtu. :o)