We Should All Be Feminists

Tato kniha je určitým úhlem pohledu na téma feminismus.

Už se mi několikrát stalo, že mi kamarád nebo nějaký muž naznačil, že jde ze mě strach. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Autorka zažila to samé. Prý moc mluvím, moc přemýšlím, moc čtu, jsem rázná. Nebo mám příliš velké pronikavé oči nebo občas řeknu sprosté slovo nebo projevím hněv. Jakoby vztek byl jen mužská záležitost. I když žijeme ve 21. století, muži se stále bojí žen, které mají na věc vlastní názor a nebojí se mluvit nahlas. Kde bude asi chyba? Jsou tak vychovaní, naučení. Pokud byla v rodině matka submisivní žena, která většinu času mlčky sloužila manželovi a sebe dávala do pozadí, nikdy se nerozčílila, ani se nesnažila nějak prosadit, je pravděpodobné, že syn takové matky bude očekávat podobné chování i od ženy a jakákoliv "odchylka" jej vyděsí. Je dobře, že takové knihy vznikají, obzvlášť v dnešní době, kdy se zdá, že je vše kolem genderu v pořádku a označení "feministka" tak podléhá předsudku, že se jedná o ženskou, která nesnáší chlapy, nemaluje se, oblíká se a chová jako chlap, nenosí podprsenku apod. Škoda, že je knížečka tak stručná. Nicméně, přesto nutí se zamyslet. Líbilo se mi, jak autorka na konci zdůrazňuje, že existují feministky i feministé, čímž poukazuje na to, že feminismus není jen ženská záležitost. Naopak. Čím více mužů si bude uvědomovat rovnocennost pohlaví, tím víc se budou bourat návyky, které do nás zasela výchova a předsudky, na které jsme zvyklí. Žena by měla.... muž by měl... Myslím, že právě naučené vzorce chování, co se očekává od současné ženy a současného muže, by se měly neustále přezkoumávat. Jak ženy tak muži by se měli snažit pracovat na tom, abychom si vzájemně byli rovnocennými partnery a bytostmi - na poli rodinném, pracovním i osobním.