Feminismus je pro každého

Zajímavě pojatá esej o tom, co to znamená, být feministka. Tedy, co to skutečně znamená. Možná proto je ten úvod tak vtipný. Protože si hned vybavíte přesně ty momenty, kdy se i vás ptali na přesně tyhle stejný kraviny. Protože to, že jste feministka vážně neznamená, že nenávidíte chlapy, umřete se spoustou koček a každý týden musíte kupovat balení AA baterek, protože jsou večery o samotě tak dlouhý. Tahle kniha se nedá moc citovat. To bych sem musela dát všechno, jenom tenhle jeden kousek ;) "Když jsem chodila na základní školu v Nsukce, univerzitním městě na jihovýchodě Nigérie, učitelka nám na začátku pololetí oznámila, že nám dá písemku, a kdo ji napíše nejlíp, ten bude moct celý rok dělat dozor. Třídní dozor, to bylo něco. Když měl někdo dozor, zapisoval každý den ty, kdo vyrušují, což už byla sama o sobě dosti opojná pravomoc, ale naše učitelka navíc takovému šťastlivci na chození po třídě a dohlížení na zlobily vtiskla do ruky rákosku. Použít ji člověk samozřejmě nesměl, ale i tak to pro mě v těch devíti letech byla lákavá vyhlídka. Moc jsem o funkci třídního dozoru stála. A písemku jsem opravdu napsala nejlíp ze všech. Jenže potom učitelka k mému údivu prohlásila, že dozor může mít jen kluk. Zapomněla to předtím upřesnit, protože jí to přišlo jasné. A druhého nejlepšího výsledku dosáhl kluk, takže tu roli dostal on. Ještě zajímavější na tom bylo, že šlo o hodného, mírumilovného tvora, který o obcházení třídy s rákoskou neměl sebemenší zájem. Naopak já po tom celá dychtila. Jenže jsem byla holka, on kluk, a tak třídní dozor přidělili jemu. Nikdy jsem na tuhle příhodu nezapomněla." Jenom pro upřesnění. Autorka zde nepředvádí pokus o "objevení Ameriky", takže není důvod dávat jí špatné hodnocení, protože se jí podle čtenáře nepovedlo. Ona pouze sepsala své vlastní zkušenosti (které původně prezentovala jinde, viz úvod knihy) jako neevropanka. Takže jo, pro mě byla kniha takovým příjemným strartem, než se pustím do ostatních knih autorky ;)

Tato kniha je určitým úhlem pohledu na téma feminismus.

Už se mi několikrát stalo, že mi kamarád nebo nějaký muž naznačil, že jde ze mě strach. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Autorka zažila to samé. Prý moc mluvím, moc přemýšlím, moc čtu, jsem rázná. Nebo mám příliš velké pronikavé oči nebo občas řeknu sprosté slovo nebo projevím hněv. Jakoby vztek byl jen mužská záležitost. I když žijeme ve 21. století, muži se stále bojí žen, které mají na věc vlastní názor a nebojí se mluvit nahlas. Kde bude asi chyba? Jsou tak vychovaní, naučení. Pokud byla v rodině matka submisivní žena, která většinu času mlčky sloužila manželovi a sebe dávala do pozadí, nikdy se nerozčílila, ani se nesnažila nějak prosadit, je pravděpodobné, že syn takové matky bude očekávat podobné chování i od ženy a jakákoliv "odchylka" jej vyděsí. Je dobře, že takové knihy vznikají, obzvlášť v dnešní době, kdy se zdá, že je vše kolem genderu v pořádku a označení "feministka" tak podléhá předsudku, že se jedná o ženskou, která nesnáší chlapy, nemaluje se, oblíká se a chová jako chlap, nenosí podprsenku apod. Škoda, že je knížečka tak stručná. Nicméně, přesto nutí se zamyslet. Líbilo se mi, jak autorka na konci zdůrazňuje, že existují feministky i feministé, čímž poukazuje na to, že feminismus není jen ženská záležitost. Naopak. Čím více mužů si bude uvědomovat rovnocennost pohlaví, tím víc se budou bourat návyky, které do nás zasela výchova a předsudky, na které jsme zvyklí. Žena by měla.... muž by měl... Myslím, že právě naučené vzorce chování, co se očekává od současné ženy a současného muže, by se měly neustále přezkoumávat. Jak ženy tak muži by se měli snažit pracovat na tom, abychom si vzájemně byli rovnocennými partnery a bytostmi - na poli rodinném, pracovním i osobním.

Srozumitelně vysvětluje co je podstatou feminismu a proč je důležitý. Určitě mohu doporučit ostatním, ať už se o feminismus aktivně zajímají nebo ne. 5/5

Tato útlá knížka je rozhodně inspirující a obdivuji autorku, která bojuje za práva žen v zemi, kde nejsou samozřejmostí. Znovu jsem si uvědomila, že i přes problémy, které každodenně řeším, mám štěstí, že jsem se narodila v pupku Evropy a ne o pár tisíc kilometrů jižněji. Výdobytky, které jako ženy v dnešní době máme, bereme jako běžné a slova jako feministka jsou u nás často vyslovována s despektem a hanlivostí a to i ženami. A to je myslím špatně. Souhlasím s tím, že extrémy nejsou dobré ani na jednu stranu. Nejsem z těch, kterým vadí pokud jim muž složí pochvalu nebo je pustí do dveří jako první, ale jsem nesmírně ráda, že o sobě smím rozhodovat sama a mám práva stejná jako muži. A těm, které tohle celé začaly, nikdy nepřestanu být vděčná, protože já už o své právo pod sluncem bojovat nemusím. Snad jednou budou tyto možnosti mít i ženy v zemích, kde si o tom zatím mohou nechat jen zdát. Kniha by se možná mohla objevit v hodinách společenské výchovy, protože získat v této problematice trochu náhled neuškodí klukům ani holkám. Za mě 4,5* (11/22)