Warhammer Caledorův meč

Pokud máte rádi Williama Kinga pro to, co dokázal vytvořit v rámci Gotrekovy ságy, této knize se obloukem vyhněte! Není zde žádná ironie, nadhled, o humoru nemůže být vúbec řeč, postavy jsou neskutečně sterilní, otravně obyčejné a šosácky nudné. Všechno jim vychází, jsou dokonalé a nemají jiskru a dokonce ani špetku osobitosti, díky které by se ke čtenáři mohly připoutat. Akce tu není téměř vůbec žádnà, takže v tomhle směru není co popisovat. 90% knihy tvoří až absurdně nafukovaná vata, zasmrádlá stojatou vodou nehybného děje, kdy hlavní postavy jen chodí po místnostech a přemýšlí, nebo se s jinými postavami baví o něčem absolutně nepodstatném, jen aby pointou celé takto zabité kapitoly bylo : A) zlo se blíží B) musíš zjistit jaké zlo přichází C) zlo už je skoro tady D) musíš porazit zlo. Kapitoly vyprávěné z pohledu záporáků (opět zcela a čistě zlých, generických padouchů bez osobnosti) jsou na tom podobně. Deset, dvacet stran se žvaní jen o tom, jak se armády šikují, jak je potřeba elfy vymýtit a jak armády pochodují. Jo, nedělám si srandu, tohle prázdné okecávání generického scénáře fakt zaplní většinu knihy, aniž by se cokoliv stalo. Takže krom prosťoučké zàpletky, která se až do konce knihy nepohne z místa, tu není vůbec nic. Tohle je pro mě hořké zklamání, protože King býval génius. Ale z téhle knihy je cítit, že ji psal mechanicky, naprosto bez chuti člověk, který je kreativně unavený, vyčerpaný a jeho práce ho fakt nebaví

Knihu jsem před dvěma roky nějak zapomněl okomentovat (respektive jsem v tu dobu vlastně ještě komentáře nepsal) a čekal jsem, že se k ní vrátím, znovu ji přečtu a okomentuji s čerstvým zážitkem. A ne, neudělám to, mě se nechce. Už jsem samozřejmě dočetl i Malekithovu zhoubu a užil jsem si ji, to je vynikající kniha. Tohle… ne tak moc, jak vidno. Já si z té knihy nepamatuji opravdu vůbec, ale vůbec nic. U Aenarionovy krve jsem si pamatoval alespoň zda se mi kniha líbila. Tady ne, prostě prázdno, vakuum. Matně tuším, že se kniha odehrávala v Lustrii. To, že v knize již také byl Malektiht, to jsem zapomněl, natož, že se tam dělo něco s Věčnou královnou – což mi patrně mohlo dojít vzhledem k celkem těsné návaznosti další knihy. Rovněž si pamatuji, že byl velký časový laps mezi touto a předchozí knihou. Tu, takže co mi zbývá? Pro zážitek z Lustrie je lepší Chrám hada, pro zážitek s Malekithem Malekithova zhouba, pro zážitek s královnou dvojíce Obránci Ulthuanu a Synové Elyrionu. A pro tuto knihu opravdu nemám nic. Jistě se dobře četla (skvěle!) a strávil jsem s ní několik málo hodin. Pak z mého života odešla. Nu, budiž. Ale na druhou stranu, to je účel Warhammerů a zrovna tato kniha je prostě nejslabším dílem trilogie a pro poslední, bravurní, díl je nutná, takže… jo, přečtěte si to.

Ač mám W. Kinga moc rád, přijde mi že od dob gotreka se docela zhoršil. Druhý díl se tváří velice pompezne, ale už na startu odhalí většinu karet a tak po 15 stránkách čtenář ví o co tam půjde a jak to asi dopadne až na závěr. Což mě dost rozčililo. Navíc se často věnuje vatě, takže i když vím k čemu se schyluje, tak klidně 20 stránek popisuje úplný zbytečnosti. Někoho to samozřejmě může bavit. Celkově se tam toho na 300 stránek děje hrozně málo

Pokud máte rádi Williama Kinga pro to, co dokázal vytvořit v rámci Gotrekovy ságy, této knize se obloukem vyhněte! Není zde žádná ironie, nadhled, o humoru nemůže být vúbec řeč, postavy jsou neskutečně sterilní, otravně obyčejné a šosácky nudné. Všechno jim vychází, jsou dokonalé a nemají jiskru a dokonce ani špetku osobitosti, díky které by se ke čtenáři mohly připoutat. Akce tu není téměř vůbec žádnà, takže v tomhle směru není co popisovat. 90% knihy tvoří až absurdně nafukovaná vata, zasmrádlá stojatou vodou nehybného děje, kdy hlavní postavy jen chodí po místnostech a přemýšlí, nebo se s jinými postavami baví o něčem absolutně nepodstatném, jen aby pointou celé takto zabité kapitoly bylo : A) zlo se blíží B) musíš zjistit jaké zlo přichází C) zlo už je skoro tady D) musíš porazit zlo. Kapitoly vyprávěné z pohledu záporáků (opět zcela a čistě zlých, generických padouchů bez osobnosti) jsou na tom podobně. Deset, dvacet stran se žvaní jen o tom, jak se armády šikují, jak je potřeba elfy vymýtit a jak armády pochodují. Jo, nedělám si srandu, tohle prázdné okecávání generického scénáře fakt zaplní většinu knihy, aniž by se cokoliv stalo. Takže krom prosťoučké zàpletky, která se až do konce knihy nepohne z místa, tu není vůbec nic. Tohle je pro mě hořké zklamání, protože King býval génius. Ale z téhle knihy je cítit, že ji psal mechanicky, naprosto bez chuti člověk, který je kreativně unavený, vyčerpaný a jeho práce ho fakt nebaví

Řemeslně celkem dobře napsaná kniha. Pro mě však bez překvapení. Dalo se očekávat, jak se dej bude odvíjet, takže jsem vlastně četl jen jakýsi popis. Za celou dobu čtení jsem si v duchu neřekl "tak to jsem opravdu nečekal, to je dobrý!". A tenhle moment mi u W. Kinga chyběl snad v každé knížce. A to jsem jich od něj četl již dost.