Po knize jsem sáhl díky doporučení svých knižních přátel, protože jsem o její existenci neměl zdání. V poslední době se systematicky zajímám o beletristickou a záhadologickou tvorbu tohoto nevšedního a svérázného autora a také mě zajímalo, jaký byl Ludvík Souček člověk. Po dočtení mohu prohlásit, že měl spoustu chyb, ale neřád to rozhodně nebyl. Jako autor mě zaujal také proto, že byl pravděpodobně první, kdo u nás psal o německých diskovitých letounech. Zajímalo mě též, jestli měl o tomto fenoménu informace také z armády, kde působil a nebo pouze ze zahraničních knih a tisku. Myslím si, že se mi i tuto otázku tato biografie zodpověděla. V knize se mimo spoustu jiného čtenář dozví, alespoň částečně, jak to bylo s autorovou tajemnou knihovnou a také hodně verzí o tom, kde skončila ztracená bájná kniha Tušení světla. Kniha splnila moje očekávání. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí ze života Ludvíka Součka a částečně mě nasměrovala na tvorbu Pavla Toufara a Ondřeje Neffa, kteří byli jedněmi z přátel tohoto výjimečného autora.