Dracula

Ve filmu a beletrii horory moc nevyhledávám. Je zde však jeden, který miluji už od dětství a tím je naprostá klasika Brama Stokera - Dracula. Legenda o nejslavnějším upírovi, jenž se za roky od svého vzniku dočkala mnoha interpretací od výborných, po nepříliš valné a leckdy dosti hloupé. Při svém zájmu o rozmach říše osmanských Turků jsem však narazil na knihu, jenž ukazuje co se skrývá za legendou a odhaluje skutečnou postavu vládce Valašska a Transylvánie – Vlada III. zvaného Napichovač. A je to věru zajímavé čtení! Vlad III. se narodil roku 1431 v domě přidruženém k hradu Sighisoara na území Transylvánie. Jeho otec Vlad II. byl tehdy ve službách Zikmunda Lucemburského a jeho „Dračího řádu“. Odtud pramení přezdívka rodu Dracul – syn draka. Valašsko se stává jakýmsi nárazníkovým pásmem před Osmanskou říší a Draculové jeho ochránci. Svádějí bezpočet bitev, jenž často nesou znaky křížové výpravy. Vlad III. nastupuje na trůn poté, co je jeho otec zrazen a zavražděn, není mu však dopřáno klidného života. Osmané jsou čím dál agresivnější a rozpínavější. A možná právě tohle stvořilo krutého Napichovače, jenž se nekompromisně postavil sultánu Mehmedu II. dobyvateli Konstantinopole. Už v samotném počátku Vlad III. pochopil, že nejsilnější zbraní proti Turkům je strach a proto nechal těly svých nepřátel napíchnuté na kůly lemovat mnohé cesty. Stejně tak krutý však býval ke svým poddaným a tak byl svým lidem na jednu stranu chápán jako hrdina a zachránce národa a na stranu druhou jako nesmírně krutý tyran a skutečné ztělesnění ďábla na zemi. Mimoto byl Vlad III. stavitel hradů, z nichž patrně nejpozoruhodnější je hrad Poenari, vybudován zajatci na nepřístupné skále nad hlubokou strží. Vzdoroval Osmanům spoustu let, dokud i on sám patrně nepadl do léčky, byl krutě zavražděn a jeho hlava byla oddělena od těla a poslána sultánu Mehmedu II. Už za svého života se však Vlad III. stal hrůznou legendou a jak ukázal čas, zůstává v živé paměti nejen rumunského lidu. Velmi dobrá knížka! Luboš Y. Koláček skvěle pracuje s historickými fakty a s životopisem Vlada III. zároveň přináší vhled na dobu a poměry, které v té době panovaly zejména na území dnešního Rumunska a Turecka. Snaží se a myslím že velmi dobře, oddělit legendy od skutečné osoby Vlada III. Mimoto přidává osobní zkušenosti s návštěvou Draculova kraje a hradů. V závěru se věnuje popkulturnímu odkazu Vlada III. a jeho přerodu v fantaskního vládce upírů, zejména na filmovém plátně. Kniha je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi. Jediné co bych tedy vytknul je nadmíru použití interpunkčních znamének, nejspíš použitých pro zdůraznění, kteréžto však postupně působí dosti otravně… Dostal jsem co jsem čekal. Historickou studii pozoruhodné, kruté a psychopatické osobnosti dějin. A pokud jsem na začátku uvedl, že miluju hororovou klasiku od Brama Stokera, tak musím konstatovat, že skutečnost je opět (podobně jako u Templářů) silnější a pozoruhodnější nežli legendy.

Velmi putava kniha, pacil sa mi rozpravacsky styl autora, citala som ju roky dozadu a mnohe som sa dozvedela.

Kniha se čte sama, jen jsem občas nechápal, proč autor zbíhá k definicím ďábla nebo k popisu středověkých psychiatrických "léčeben". Text je často okořeněn autorovými názory, přičemž téměř u každé smrti někoho významného spekuluje nad zradou / vraždou. Ve výsledku je to ale velmi lehké a pohodové čtení, které mě bavilo a rozšířilo mi obzory.

Ve filmu a beletrii horory moc nevyhledávám. Je zde však jeden, který miluji už od dětství a tím je naprostá klasika Brama Stokera - Dracula. Legenda o nejslavnějším upírovi, jenž se za roky od svého vzniku dočkala mnoha interpretací od výborných, po nepříliš valné a leckdy dosti hloupé. Při svém zájmu o rozmach říše osmanských Turků jsem však narazil na knihu, jenž ukazuje co se skrývá za legendou a odhaluje skutečnou postavu vládce Valašska a Transylvánie – Vlada III. zvaného Napichovač. A je to věru zajímavé čtení! Vlad III. se narodil roku 1431 v domě přidruženém k hradu Sighisoara na území Transylvánie. Jeho otec Vlad II. byl tehdy ve službách Zikmunda Lucemburského a jeho „Dračího řádu“. Odtud pramení přezdívka rodu Dracul – syn draka. Valašsko se stává jakýmsi nárazníkovým pásmem před Osmanskou říší a Draculové jeho ochránci. Svádějí bezpočet bitev, jenž často nesou znaky křížové výpravy. Vlad III. nastupuje na trůn poté, co je jeho otec zrazen a zavražděn, není mu však dopřáno klidného života. Osmané jsou čím dál agresivnější a rozpínavější. A možná právě tohle stvořilo krutého Napichovače, jenž se nekompromisně postavil sultánu Mehmedu II. dobyvateli Konstantinopole. Už v samotném počátku Vlad III. pochopil, že nejsilnější zbraní proti Turkům je strach a proto nechal těly svých nepřátel napíchnuté na kůly lemovat mnohé cesty. Stejně tak krutý však býval ke svým poddaným a tak byl svým lidem na jednu stranu chápán jako hrdina a zachránce národa a na stranu druhou jako nesmírně krutý tyran a skutečné ztělesnění ďábla na zemi. Mimoto byl Vlad III. stavitel hradů, z nichž patrně nejpozoruhodnější je hrad Poenari, vybudován zajatci na nepřístupné skále nad hlubokou strží. Vzdoroval Osmanům spoustu let, dokud i on sám patrně nepadl do léčky, byl krutě zavražděn a jeho hlava byla oddělena od těla a poslána sultánu Mehmedu II. Už za svého života se však Vlad III. stal hrůznou legendou a jak ukázal čas, zůstává v živé paměti nejen rumunského lidu. Velmi dobrá knížka! Luboš Y. Koláček skvěle pracuje s historickými fakty a s životopisem Vlada III. zároveň přináší vhled na dobu a poměry, které v té době panovaly zejména na území dnešního Rumunska a Turecka. Snaží se a myslím že velmi dobře, oddělit legendy od skutečné osoby Vlada III. Mimoto přidává osobní zkušenosti s návštěvou Draculova kraje a hradů. V závěru se věnuje popkulturnímu odkazu Vlada III. a jeho přerodu v fantaskního vládce upírů, zejména na filmovém plátně. Kniha je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi. Jediné co bych tedy vytknul je nadmíru použití interpunkčních znamének, nejspíš použitých pro zdůraznění, kteréžto však postupně působí dosti otravně… Dostal jsem co jsem čekal. Historickou studii pozoruhodné, kruté a psychopatické osobnosti dějin. A pokud jsem na začátku uvedl, že miluju hororovou klasiku od Brama Stokera, tak musím konstatovat, že skutečnost je opět (podobně jako u Templářů) silnější a pozoruhodnější nežli legendy.

Kniha se čte sama, jen jsem občas nechápal, proč autor zbíhá k definicím ďábla nebo k popisu středověkých psychiatrických "léčeben". Text je často okořeněn autorovými názory, přičemž téměř u každé smrti někoho významného spekuluje nad zradou / vraždou. Ve výsledku je to ale velmi lehké a pohodové čtení, které mě bavilo a rozšířilo mi obzory.

Velmi putava kniha, pacil sa mi rozpravacsky styl autora, citala som ju roky dozadu a mnohe som sa dozvedela.