Moje třetí kniha z edice Tajemné stezky. Jizerské hory oproti na východ položeným špičatým Krkonoším, působí tak trochu jako taková náhorní plošina, plná bažin a mokřadů. Jedná se o celkem zapomenutý kraj. Do pralesa Jizerských hor se dříve nikdo moc nevydával, dokud se samozřejmě nezačalo využívat jeho dřevo pro výrobu např. skla. Zároveň se jedná o území, které bylo dlouho obýváno Němci. Jako je to ostatně u většiny pohraničních hor. Takže pokud se bavíme o historii Jizerských hor, tak jde většinou o Německé obyvatelstvo. Kniha mi bohužel moc neseděla. Z několika důvodů. Zaprvé proto, že obsahuje podle mě příliš mnoho témat, čímž není nikdy prostor pro detailnější popis. Tenhle způsob psaní se hodí spíš do encyklopedie, kdy chceme opravdu obsáhnout všechny rozhledny, ale nemáme už prostor vyprávět zajímavé příběhy. Taky jsem měl dost silný pocit, že nakladatelství zadalo autorovi několik podmínek, jakou musí mít kniha z edice Tajemné stezky strukturu. Z nichž jedna podmínka byla, že bude obsahovat různé místní pověsti. Podobně jako autoři předchozích dílů, které jsem četl, to autora historika, nejspíš moc nezajímalo, tak většina pověstí je odbyta doslova pár větami. Myslím si, že pokud nějaká část nebyla zajímavá, tak jí měl editor prostě vypustit, třeba na úkor toho, že v knize žádné pověsti nebudou. Taky mi trochu vadily autorovi nucené pokusy o humor. Kniha ale samozřejmě pořád funguje jako takové nakouknutí do Jizerského kraje, jenom si myslím, že existuje mnoho podařenějších knih.

Líp než Valda bych to nenapsal.