Vytrácení

Tady půjdu proti názoru většiny. Mě kniha flustrovala. Vůbec mi nesedla forma a i když se mi zpočátku četlo dobře, nakonec jsem se hodně trápila. Díky heslovitosti textu jsem si vůbec nedokázala vytvořit k postavám vstah.

Kniha, která se mi dostala pod kůži. Ne lineárním dějem, ale jazykem. Není jednoduchá. Není „čtivá“ v klasickém smyslu. Ale je krásně vystavěná, jako mozaika – ze střípků vzpomínek, emocí a rodinných tajemství, která se těžko vyslovují a ještě hůř přiznávají. Autorka si pohrává s formou, nevodí čtenáře za ruku, ale nutí ho číst mezi řádky. Její styl je osobitý, ironický, někdy téměř poetický. A právě to mě na knize bavilo nejvíc. Jazyk. Atmosféra. A ty momenty, kdy tě v nečekané větě bodne ostrá pravda. Není to kniha pro každého. Ale pokud hledáte silný příběh o vztazích, rodině, lásce (i její nepřítomnosti), a nevadí vám trochu chaosu a přemýšlení, tohle vas může zasáhnout.