Vytrácení

Tady půjdu proti názoru většiny. Mě kniha flustrovala. Vůbec mi nesedla forma a i když se mi zpočátku četlo dobře, nakonec jsem se hodně trápila. Díky heslovitosti textu jsem si vůbec nedokázala vytvořit k postavám vstah.

Kniha má zvláštní styl psaní plný myšlenek a když si na to po chvíli zvyknete, necháte se vést na vlně jedné rodiny. V té rodině zemřela babička. Babička Krystyna měla svůj život, svoje problémy, svoje vrtochy a její smrtí se otevírá třináctá komnata všech jejich dětí a vnoučat. Hluboké i lehké myšlenky na smrt, umírání, žití i nežití. Ne vždy pochopíme jeden druhého. Proč děláme různá rozhodnutí, která přinesou bolest druhým? Proč jsou všechny ty věci, které za svůj život nashromáždíme tak důležité? Cenu mají jen pro žijícího. Příbuzný jeho věci většinou nepotřebují, nemají k nim vztah. Je potřeba vyklidit byt, vymalovat, věci vyhodit nebo dát do charity. Kniha nemá děj, ale donutí vás přemýšlet.. Každý by měl napsat knihu o smrti… Poeticky napsaná kniha o smutných věcech, která k životu patří. Každý se s tím vyrovnáváme po svém, ale všichni se s tím setkáme. Zemře nám blízký člověk. Už se ho na nic nezeptáme, nic si nevysvětlíme, jeden den tu byl a druhý den není… Kniha má kouzlo v tom, číst mezi řádky. Vyvolat si vzpomínky na svůj život, svoji rodinu. Přesto mi v druhé polovině něco malinko chybělo. A přijde mi, že to bude jedna z knih jako je Malý princ. V každém věku vyvolá něco jiného….