Vymahačka

“Každý hledá v životě něco, co ho ukotví a dá mu pocit, že na všechny ty hrůzy, co život dokáže vymyslet, není sám. Každý. A když to nenajde u sebe, hledá to u druhých.” “Člověk nemůže být pořád silný a mít život pod kontrolou.” “Na světě neexistuje prolhanější vypravěč než paměť.” Hanka a Anastázie, dvě holky, které se stanou vymahačkami u Doriana. Jednají o opravdu velkých částkách, které jim zajistí život bez starostí a o to jim jde - obzvlášť když si táhnou svoje stíny z minulosti. Hanka trpí klaustrofobií, je impulzivní, ráda si přihne a toho Dorian občas zneužívá. I on sám si nese trauma z dětství. Jenže sebestředný a namachrovaný Dorian s jeho firmou není úplně čistý a nějaká ta klička mimo zákon mu nedělá problém. Vlastně celý tenhle svět je plný dokazování moci a násilí. Holky brzy zjistí, jak to v takovém prostředí funguje a že jde často doslova o život. Vyprávění se střídá z pohledu Hanky a Anastazie a nahlížíme tak do jejich vnímání tohoto světa. Všichni mluví bezprostředně, jak jim pusa narostla, ale o to víc působí autenticky a to se mi právě líbilo. A obzvlášť mě bavil ostravský dialekt detektiva Krále - pro mě jako Středočecha to bylo hodně poutavé. Já si celou knihu užila, protože to pro mě bylo neobvyklé prostředí, které si představuju přesně tak, jak ho autor popsal. Jak uvádí v dovětku, příběh Hanky je inspirovaný skutečnými zážitky jeho matky - o to víc je děsivý, ale zároveň čtivý.