Černá rusalka

Černá rusalka je taková promarněná šance. Škoda, že autor tuhle noirovku neukočíroval, protože ten námět byl nápaditý a originální. Umístění děje do zdevastovaného území, které po celá desetiletí ovládali důstojníci pohraniční stráže a kam se po pádu železné opony vrací demokracie bylo geniální. Staré kádry pálí dokumenty a obávají se přezkumných komisí a většina místních má nějaké to máslo na hlavě. Začátek příběhu byl takový zvláštní, ale pak jsem si zvykl. Konec to však hodně zazdil. Celé to rozuzlení bylo takové chaotické, překombinované a v mnohém nelogické. Kladně hodnotím celkem dobrou atmosféru a také jsem se dozvěděl, kde se nalézají Novohradské hory a co je to hyalitové sklo. Docela jsem zvědavý na další autorovu tvorbu. Určitě to bude dotaženější dílko. Citace: Už se s tím téměř smířil. S tím životem v umrlčím tempu. S absencí pokušení, s nulovými ambicemi. Smrt matky všechno změnila. On nejen může, ale dokonce musí pryč. Jinak dopadne stejně. Vylije si chlastem hlavu a stane se z něj agresivní schránka bez života. Prostě se z něj stane místní. Nenáviděl to slovo.

Zajímavý nápad napsat knihu, jejíž děj se odehrává v pohraničí v době pádu totality a odchodu sovětských vojsk z naší vlasti. Mně osobně nesedlo zpracování a místy jsem vlastně ani nechápala autorovu myšlenku. Příběh je zbytečně zamotaný, překombinovaný a zdlouhavý (320 stran byla zřejmě sázka, jiné vysvětlení nemám). 2,5*