Všechny dobré věci

Moje už čtvrtá kniha z edice Hlas. Všechny tři předchozí tituly u mě získaly vysoká hodnocení, a pokud bych měla vypíchnout jednu, která mě zasáhla nejvíc, byla by to bez váhání Nikdy, nikdy, nikdy. Právě proto jsem nechtěla tenhle slalom silných příběhů přerušit a s velkým očekáváním se pustila i do dalšího dílu. A musím říct, že tahle kniha byla… jiná. Ale rozhodně ne v negativním slova smyslu. Byla syrová, hluboká, a především nesmírně podnětná. Přiměla mě zastavit se a podívat se na svůj život z úplně jiného úhlu. Na každé stránce jsem si připomínala, kolik samozřejmostí každý den bereme jako normu, zatímco jinde ve světě jsou nedosažitelným snem. Kniha vykresluje realitu nigerijského života s takovou autenticitou, že se čtenář bojí otočit stránku a zároveň ji nutně potřebuje znát. Příběh mě zasáhl, i když musím přiznat, že ve srovnání s ostatními knihami z edice mi přišel nejslabší. Možná je to tím, že předchozí knihy nastavily laťku opravdu vysoko. Ale i tak má tenhle příběh co říct, a rozhodně stojí za přečtení. Z edice Hlas jsem zatím nečetla nic, co by mě nechalo chladnou. A tahle kniha není výjimkou. Pokud hledáte příběh, který ve vás něco zanechá, určitě se nebojte sáhnout právě po tomto.