A Spell of Good Things

Moje už čtvrtá kniha z edice Hlas. Všechny tři předchozí tituly u mě získaly vysoká hodnocení, a pokud bych měla vypíchnout jednu, která mě zasáhla nejvíc, byla by to bez váhání Nikdy, nikdy, nikdy. Právě proto jsem nechtěla tenhle slalom silných příběhů přerušit a s velkým očekáváním se pustila i do dalšího dílu. A musím říct, že tahle kniha byla… jiná. Ale rozhodně ne v negativním slova smyslu. Byla syrová, hluboká, a především nesmírně podnětná. Přiměla mě zastavit se a podívat se na svůj život z úplně jiného úhlu. Na každé stránce jsem si připomínala, kolik samozřejmostí každý den bereme jako normu, zatímco jinde ve světě jsou nedosažitelným snem. Kniha vykresluje realitu nigerijského života s takovou autenticitou, že se čtenář bojí otočit stránku a zároveň ji nutně potřebuje znát. Příběh mě zasáhl, i když musím přiznat, že ve srovnání s ostatními knihami z edice mi přišel nejslabší. Možná je to tím, že předchozí knihy nastavily laťku opravdu vysoko. Ale i tak má tenhle příběh co říct, a rozhodně stojí za přečtení. Z edice Hlas jsem zatím nečetla nic, co by mě nechalo chladnou. A tahle kniha není výjimkou. Pokud hledáte příběh, který ve vás něco zanechá, určitě se nebojte sáhnout právě po tomto.

Tři hvězdičky, a to především kvůli struktuře. Moc se mi nelíbil způsob, jakým bylo vyprávění vystavěné, jak se hlavní dvě dějové linie prolínaly, nebyla v tom žádná předvídatelnost, něco, co by mi usnadnilo čtenářskou orientaci. Přijde mi, že některé dějové linky nebyly dotažené, chybělo mi nějaké důstojnější uzavření osudu každé postavy. Když jsem zjistila, že do konce románu zbývá 30 stran, nechápala jsem, jak to může spisovatelka uzavřít, při nastaveném tempu příběhu. Co bude pointa a jak rychle se to puzzle může najednou poskládat. Zůstaň se mnou, autorčina předchozí kniha, byla o několik tříd výš. Nicméně... nebyl to ztracený čas, užila jsem si atmosféru jiné kultury a všechno to, čím může příběh z Afriky nás, Evropany, obohatit.