Všechny dobré věci

Moje už čtvrtá kniha z edice Hlas. Všechny tři předchozí tituly u mě získaly vysoká hodnocení, a pokud bych měla vypíchnout jednu, která mě zasáhla nejvíc, byla by to bez váhání Nikdy, nikdy, nikdy. Právě proto jsem nechtěla tenhle slalom silných příběhů přerušit a s velkým očekáváním se pustila i do dalšího dílu. A musím říct, že tahle kniha byla… jiná. Ale rozhodně ne v negativním slova smyslu. Byla syrová, hluboká, a především nesmírně podnětná. Přiměla mě zastavit se a podívat se na svůj život z úplně jiného úhlu. Na každé stránce jsem si připomínala, kolik samozřejmostí každý den bereme jako normu, zatímco jinde ve světě jsou nedosažitelným snem. Kniha vykresluje realitu nigerijského života s takovou autenticitou, že se čtenář bojí otočit stránku a zároveň ji nutně potřebuje znát. Příběh mě zasáhl, i když musím přiznat, že ve srovnání s ostatními knihami z edice mi přišel nejslabší. Možná je to tím, že předchozí knihy nastavily laťku opravdu vysoko. Ale i tak má tenhle příběh co říct, a rozhodně stojí za přečtení. Z edice Hlas jsem zatím nečetla nic, co by mě nechalo chladnou. A tahle kniha není výjimkou. Pokud hledáte příběh, který ve vás něco zanechá, určitě se nebojte sáhnout právě po tomto.

Nigérie. Nejlidnatější země Afriky, která je neuvěřitelně sociálně rozdílná. Od bohatých měst přes vesničky, kde lidé žijí v bídě a chudobě. Autorka nám svým příběhem chtěla život v Nigérii přiblížit. A tak se seznamujeme s Wuraolou, která pochází z bohaté rodiny, má jak se říká na růžích ustláno a navíc je lékařkou. Život v blahobytu v drsné zemi. Současně však poznáváme Eniolu. Dospívajícího chlapce, který žije s rodiči a sestrou v tak chudých podmínkách, že si to neumíme představit. Otec už se nesnaží ani najít práci, matka je unavená a strhaná z toho, jak se snaží rodině zajistit alespoň jedno jídlo denně. Dluží na nájmu, na školném a celá rodina pouze přežívá. Eniola se ale rozhodne, když zjistí, že se nemůže spolehnout na rodiče, postarat o lepší život sám. Jenže je to dospívající chlapec a netuší do jakého průšvihu se dostal. U Wuraoly se řeší také životní otázky, ale jedná se spíš o společenskou prestiž, obchodní styky v rodině a zjištění, že ne vždy jsou peníze zdrojem spokojených životů. Jak se mi příběh líbil? Zpočátku jsem se absolutně nemohla začíst a vadil mi překlad. Vše takové krkolomné, dialogy prkenné a já se trápila natolik, že jsem knihu odložila. Po pár dnech přišla druhá šance, ale vlastně jsem se dvě třetiny knihy spíš nutila ke čtení. Pak přišel zlom a příběh se mi začínal líbit, ale po celou dobu jsem si bohužel nezvykla na styl. Navíc jsem měla pocit, že tohle je už tak x krát použité téma, že mě nepřekvapilo, jak celý příběh skončil. Ano, člověk pozná životy afrických lidí, ale ne natolik, aby v něm zanechaly nějaké hlubší pocity. Pro mě jsou Všechny dobré věci zatím nejslabší knihou z edice Hlas. Ale i tak si myslím, že si příběh najde spousty spokojených čtenářů.