Vona

Tohle byla jedna velká depka. Jestli něco na knihách Petry Klabouchové obdivuji, je to vyvolání nějakých emocí - něčeho, co ve vás zůstane ještě po dočtení. Tohle bylo temné hned ve dvou rovinách. Jednak po té linii, která se z generace na generaci dědí v jedné rodině - v nenávisti vůči ženám. To opovrhování ženami tu bylo dost silné a mně jako ženě se to nečetlo vůbec dobře. A ne snad proto, že by paní autorka psala špatně. Ona naopak píše tak dobře, že to, co ty postavy cítí vůči ženám, cítíte i vy - jako by se ty postavy obracely přímo na vás. To, co cítí ženské postavy, jako bych cítila i já. Druhá temnota se tu pak stáčí k událostem, kterými se autorka nechala inspirovat a které tu zpracovala - krutá a nelítostná zima roku 1853, která postihla Šumavu a nejvíc se vyřádila na Kozích hřbetech. To bylo silné samo o sobě - většina lidí si v dnešní době ani neumí představit, co lidé v takových podmínkách prožívali. Autorka tu uměla skvěle vykreslit tu tísnivou atmosféru, napjaté vztahy a šílenství, které z toho vyvěralo. Tohle bylo silné čtení, které ve mně doznívalo ještě dlouho. Důvod, proč hodnotím 4,5 hvězdami, je ten, že autorčin Duch Pankráce mne zasáhl o fousek víc. Ale i tohle je výborně napsaná záležitost, která mne nenechala chladnou.

Českým autorům se až na pár světlých výjimek spíše vyhýbám. Jenže Vona se mi poslední dobou vnucovala snad úplně všude... Vyhnout se této knize by se rovnalo takřka životní chybě, protože alespoň pro mě je to jedna z nejlepších. Střídající se poetické popisy Šumavy, Gabréty s nepředstavitelnými zvěrstvy, kterých jsou schopni pouze lidé. Kniha, která mi rozervala duši a zahltila mě emocemi až po víčka. Díky paní Klabouchové za to, že mi střípky srdce na konci zase opatrně poslepovala dohromady!