Vojtěch Cepl

Knížka se mi samozřejmě líbila, je psaná přesně, jak má, tj. pěkným jazykem, ale přitom přesně a věcně. Pan Němeček si ale zvolil těžké téma. Protože s máločím je člověk tak nespokojen, jako s ústavními činiteli, případně s justicí. Když člověk čte ty depresivní zprávy, tak nemá moc náladu mít pocit, že vytvořením tohoto ústavního systému někdo vykonal super práci. Samozřejmě jiná věc je, že ta ústava je jen nástroj, jehož funkčnost se může ukázat až za dlouhou dobu, jestli nakonec přispěje ke zlepšení právního vědomí, aby se tolik nekradlo a věci veřejné byly manažovány lépe. Současně je ale psaní o významných právnících u nás myslím neobvyklé a přitom veřejně užitečné, protože mám dojem, že justice (spolu s veřejnou správou vůbec) je klíčovou veřejnou službou. Z faktorů, které závisí na nás, to bude dle mého ten hlavní, který rozhodne o našem blahobytu. Článek na blogu zde: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2011/01/vojtech-cepl-zivotopis-tomas-nemecek.html

Nápaditě zpracovaná a pečlivě vyzdrojovaná kniha o jednom z nejznámějších a nejvýznamnějších českých právníků. Jeho rodina sice po nástupu socialismu trpěla, i přesto se „v době, kdy žádné právo není“ dal na studium práv a od 60. let pak na pražské fakultě i učil. Na dvou studijních pobytech v Oxfordu a Michiganu si zamiloval angloamerický životní styl, díky čemuž se z něj stal „vtipný, svobodomyslný a pohotový člověk s nadhledem“ uprostřed normalizační šedi. „Vojtěch často říkal, že měl v roce 1968 emigrovat. Jenže se dívám na ty, kdo se tehdy rozhodli pro emigraci: jsou to úspěšní akademici nebo advokáti. Ale žádný pak nebyl u psaní Ústavy, ani nevytvářel první Ústavní soud. Komu se takový život povede?“ shrnuje výstižně Ceplův život jeho manželka Zuzana.