Vězeň času

Bylo to zajímavé setkání s Tomem Hazardem .... a sledování cestovatele časem a zeměkoulí .... " Víme, co jsme. Ale nevíme, co můžeme být. " A to je otázka, kterou Tom řeší. On ví, že je jiný - stárnutí se na něm podepisuje odlišně - narodil se 3.3. 1581 a je tu stále.... Ale jeho život je v ohrožení - ti odlišní bývají vystaveni nepochopení.... Kniha je plná odkazů a zajímavých setkání - se Shakespearem, Fitzgeraldem, Chaplinem i Josephine Baker... v dobovém kontextu .... Zaujala mne pasáž o hudbě : .... Hudba neproniká dovnitř. Hudba už v nás je. Způsobuje, že zažíváte pocity, o kterých jste netušili, že jsou ve vás .... Je to svého druhu znovuzrození .... Také úryvek z Esejí de Monteigna : smyslem života je dát sobě sebe sama .... A úvaha Fitzgeralda : na život si musíš sáhnout, abys z něj mohl pít .... A na závěr : Každý okamžik trvá navěky .... Stejně jako všechno na Zemi obsahuje stejně neměnné atomy, tak každý zlomek času obsahuje části všech ostatních .... Kniha mne potěšila - mám ráda cestování, mám ráda odkazy.... Jen ta otázka dlouhověkosti mi není jasná .... Stejně jako u Čapkovy Věci Makropulos....

Od autora už jsem četla Půlnoční knihovnu ale tohle bylo ještě lepší, moc mě to bavilo, takže spokojenost.