How to Stop Time

Bylo to zajímavé setkání s Tomem Hazardem .... a sledování cestovatele časem a zeměkoulí .... " Víme, co jsme. Ale nevíme, co můžeme být. " A to je otázka, kterou Tom řeší. On ví, že je jiný - stárnutí se na něm podepisuje odlišně - narodil se 3.3. 1581 a je tu stále.... Ale jeho život je v ohrožení - ti odlišní bývají vystaveni nepochopení.... Kniha je plná odkazů a zajímavých setkání - se Shakespearem, Fitzgeraldem, Chaplinem i Josephine Baker... v dobovém kontextu .... Zaujala mne pasáž o hudbě : .... Hudba neproniká dovnitř. Hudba už v nás je. Způsobuje, že zažíváte pocity, o kterých jste netušili, že jsou ve vás .... Je to svého druhu znovuzrození .... Také úryvek z Esejí de Monteigna : smyslem života je dát sobě sebe sama .... A úvaha Fitzgeralda : na život si musíš sáhnout, abys z něj mohl pít .... A na závěr : Každý okamžik trvá navěky .... Stejně jako všechno na Zemi obsahuje stejně neměnné atomy, tak každý zlomek času obsahuje části všech ostatních .... Kniha mne potěšila - mám ráda cestování, mám ráda odkazy.... Jen ta otázka dlouhověkosti mi není jasná .... Stejně jako u Čapkovy Věci Makropulos....

Námět i zpracování knihy se mi líbilo. To, po čem "jepice" touží, poznává Tom na vlastní kůži. Ano, prožil již několik století, dělal mnoho věcí, potkal zajímavé lidi, ale ta samota a beznaděj. Proč nemůže žít, tak jak to cítí, jak by sám chtěl? Autorovi se povedlo skloubit Tomovu současnost a jeho návraty do minulosti, je tu prostor pro úvahy a myšlenky pro čtenáře. Vzhledem k tomu, že časové období je takřka 400 let a knížka je relativně krátká, u některých pasáží mi chybělo propracování víc do hloubky. Jsem ráda, že nejen Tom, ale hlavně jemu podobní, si uvědomil, že není důležitá délka života, ale jak je prožitý.