Námět i zpracování knihy se mi líbilo. To, po čem "jepice" touží, poznává Tom na vlastní kůži. Ano, prožil již několik století, dělal mnoho věcí, potkal zajímavé lidi, ale ta samota a beznaděj. Proč nemůže žít, tak jak to cítí, jak by sám chtěl? Autorovi se povedlo skloubit Tomovu současnost a jeho návraty do minulosti, je tu prostor pro úvahy a myšlenky pro čtenáře. Vzhledem k tomu, že časové období je takřka 400 let a knížka je relativně krátká, u některých pasáží mi chybělo propracování víc do hloubky. Jsem ráda, že nejen Tom, ale hlavně jemu podobní, si uvědomil, že není důležitá délka života, ale jak je prožitý.

Od knižky som nemala žiadne veľké očakávania. O to väčšmi ma prekvapilo, ako ma príbeh pohltil. Páčil sa mi autorov štýl písania. Aj zvolená téma. Ako by to vyzeralo, keby sme mohli žiť storočia? Tom Hazard to vie. Hral so Shakespearom, klábosil s Fitzgeraldovcami, plavil sa s kapitánom Cookom... Ale už je unavený. Unavený prežitými storočiami. A vtedy sa na obzore objaví nová láska... Krásna knižka. Je v nej niečo dojemné, sladkobôľne, ľudské... Ako autor uviedol - bavilo ho túto knižku písať. A mňa ju zase bavilo čítať:). "Historie není něco, co je nutné oživovat. Historie je živá sama o sobě. My jsme historie. Historie nejsou politici, králové a královny. Historie je všechno. Tahle káva. Většinu z dějin kapitalismu, císařství a otroctví byste mohla vysvětlit jen tak, že byste mluvila o kávě. Je neuvěřitelné, kolik krve a utrpení bylo třeba, abychom tady mohli být a pít kávu z papírových kelímků." "Hned jsem na ni ztratila chuť." "Minulost si můžete jenom nést s sebou, vnímat, jak její tíha pomalu narůstá, a modlit se, aby vás nikdy úplně nerozdrtila." "To je ten problém s časem. Není pořád stejný. Některé dny některé roky některá desetiletí jsou prázdné. Nic v nich není. Je to jen klidná voda. A jindy můžeš prožít rok, den, nebo dokonce jenom odpoledne. A je v něm všechno. V tom to celé je."