Klub mrtvých otců

Anotace: nejpříšernější a nejpomatenější, jakou jsem četla; před opravou obsahovala i chybu v interpunkci, která měnila smysl věty, spojení „komická parodie“ je nesmyslné, jsou v ní nepravdivé informace,…. Převzali ji i všichni prodejci (kromě jednoho), zřejmě od Národní knihovny ČR (na niž míří má kritika), jež pro mě byla symbolem serióznosti; ta uvádí jako zdroj web obalkyknih.cz, ten ji ale právě z obálky knihy nepřevzal (na ní je anotace výstižná a odpovídající obsahu a duchu knihy). Nerozumím tomu a nadzvihlo mě to, o to víc, že je to dobrá knížka. Komentáře od knihovniceVS a ipe vám dost přesně přiblíží děj i atmosféru Klubu mrtvých otců. Nejednoznačnost a neustálé pnutí mezi dvěma póly z něho dělá napínavé a dost děsuplné čtení. Hamlet s mnoha mrtvými a proti tomu stejný příběh, ale zažívaný a podávaný malým klukem. Původní tragédie zakotvená hluboko v minulosti, ale reálné, uvěřitelné současné prostředí. Samotné Filipovo vyprávění pak můžete přijmout beze všech pochybností jako duchařský příběh, nebo (a to je mnohem strašidelnější) jako výplod Filipova nemocného mozku či přemrštěné fantazie. Navíc je stylisticky originálně pojaté, ignorování některých gramatických pravidel (v mezích srozumitelnosti) odpovídá vypravěčově věku, některé části téměř připomínají kaligramy (věty napsané do určitého tvaru). Není to parodie a už vůbec ne komická kniha, nesmála jsem se. JENOM jsem prožívala, soucítila, bála se, litovala, občas se usmála. Bylo to výborné.

Děkuju za příznivé komentáře, především kap66 - měla jsem při čtení tytéž pocity. Naštěstí jsem vynechala anotaci, jak je mým zvykem, ale mírně nesrozumitelný začátek mě stejně moc nenadchl. Jenže postupně jsem se do knihy začetla natolik, že mi ujel ranní autobus a já jsem pak stejně celý den v hlavě probírala přečtené. Hamlet jako malý kluk, to mě přesně napadalo, a bylo mi úzko. K tomu školní prostředí se vším, co k tomu (ne)patří, naštěstí to zachraňovala alespoň Učitelka Fellová. A moc se mi líbila postava Ley a jejího bratra, vlastně i jejich táty. Děsivé čtení, dost smutné, ale určitě doporučuju! "Zpíval se zavřenýma očima a zmáčknutými víčky, jako by seděl na záchodě a nešlo to z něj ven, v obličeji celý zrudnul, držel si pěst na srdci a zpíval hrozně NAHLAS. A když pak skončil, čekal, že mu všichni zatleskají, jako Císař Nero, když zpíval ty svoje slátaniny a doprovázel se na lyru, což je něco jako kytara, ale menší."