Venom Venomův ostrov

„Před pár týdny mi dal ďábel na vybranou. Nechat umřít svět . . . nebo svýho syna.“ Sice jsem si ze sérií Venom moc nerozuměl, ale pátý díl mě zaujal nejen nádherným obalem, ale i tím, že celý příběh je nakreslen na černém podkladě. A to mě vždycky fascinuje. První, čeho si čtenář všimne jsou uhlazená, (skoro až jiskřivá) komiksová okna, líbivá kresba a nádherné celostránkové portréty. Ovšem obsahově to je trochu přehnané. Tvůrci si nechávají dost prostoru pro „zadní vrátka“. A to hlavně tím, že do Eddyho Brocka narvali jak Venoma, tak Carnageho. Tak že v těch nejkritičtějších situacích netušíme, komu dají přednost, tak že výsledek je vždy nejistý. Citát: Je Venom klaďas nebo záporák? Do toho všeho zmatku se ještě přibližuje Knull a přidejte Davidovo (syn Brocka) tajemství a zmatek se navyšuje. Nemám prostě rád takových překvapení najednou. Vytratila se čistá, humorná linie a nastoupil jen zmar a nezvladatelné potíže. Jakoby tvůrci chtěli, aby se divák (čtenář) nebavil, aby se jen klepal, před tím co přijde a vůbec se na to netěšil. Knull nakonec stejně přijde, to je nevyvratitelné. Jen ta jeho podoba se mi vůbec nelíbila. Tak že se tohle pro mě opět stalo jen průměrným příběhem a moc jsem si to neužíval. Mimo kresby, ta je opravdu nádherná. Citát: Taky nevím, co jsi zač, ale je mi to jedno.

Po posledných albumoch príjemné prekvapenie... ale na štvrtú hviezdu to stále nemá. Potešilo ma, že to konečne osekali na dreň (pár slávnych cameí spoľahlivo zavraždí akékoľvek tempo) a tentokrát to spravili ozaj komorné, temné a miestami až do hororu. Dej umiestnili na ostrov, čo je super od dôb King Konga. Akonáhle v Marvele dačo umiestnia na ostrov, môžete si byť istí, že to bude adrenalínovka, spýtajte sa Green Arrowa. Stále je to ale žiaľ také skôr detsky hororové, než normálne dospelácky hororové, čo samozrejme chápem, že je prekliatie komiksového US mainstreamu, ale proste to tak cítim a nepáči sa mi to resp. tvrdohlavo to odmietam akceptovať. Je to asi také strašidelne, ako keď si v Lidli pred chladiacom pultom vyberáte jogurty a zrazu pri vás zamestnanec nečakane otvorí bránu do skladu. Je to také polovičné. Polotemné, polodospelé, polohororové. Robiť veci na polovicu, to je asi najhoršie, čo môžete v živote robiť. Dodatočná kapitola s broskyňami zbytočná, len umelo naťahujúca tempo, aby to bolo hrubšie.