Velká iluze

" SIlná srdce - nežebrají o slitování. SIlná srdce - se zničí sama." Mika Waltari se pomalu v průběhu let dostal mezi moje oblíbence..a Velkou iluzí to jen potvrdil. Dost komentujících zmínilo jeho věk..a o to víc třeba já ho zas chápu. V 19letech jsem spoustu věcí cítila a prožívala jako redaktor Hart...jako Hellas..i jako Caritas. Knížka vřela jejich city. Probublávala myšlenkami. Pokud člověk přijal pozvání, s hrdiny si vychutnával tajemnou noc, příslib soumraku, rozčarování , ideály blednoucí v rodícím se ránu..cítil jaro ve vzduchu. Cítil smutek, radost, lásku, zmar. Prožil s nimi příběh naplno. Lyrický i epický zároveň. Až do konce..hořkého ? ne...přesně takový je život. A na jeho Velkou iluzi nám často zůstávají vzpomínky, které až s odstupem času hodnotíme jako ty důležité a dokonce i krásné... Díky MW za tento zážitek !! Ráda si přečtu znovu !!! "Caritas teď upoutala veškerou pozornost na sebe.. Byla krásná - snad krásnější než kdy dřív, v očích měla onu záři, již zrodí neopětovaná něha. Byl to jediný tanec mého života. Říkám to proto, že jsem toho mnoho nenatančil - a po tomto tanci už rozhodně nenatančím. Chtěl bych si uchovat tuto vzpomínku a ničím ji nepřekrýt - rozhodně ne nějakými neohrabanými, šátravými kroky s cizí ženou." "Poslouchal jsem..Mým osudem bylo vždyck poslouchat. Vzrušující a šťastné opojení životem se mě nikdy nedotklo, jen jsem o něm poslouchal. Chladná noc, v níž se nedá spát - oranžové světlo a zářící špička cigarety. Její velké, podivuhodné oči, v nichž byla zeleň i čerň, její rty, po nichž se mi stýskalo. A tak jako pomalu dopadne bílý popel z cigarety do popelníku, zbořila se i má životní iluze o štěstí a lásce. - Velká prázdnota se přibližovala k mé duši, mrazila a ničila mé představy jako ranní chlad." "Odsud už musím jít sám.- Zanechám tam tvoji adresu tak, aby ji snadno našli. Snad se obrátí nejdřív na tebe. - A teď budeme rozvážní a odvážní, ano. A už žádnou sentimentalizu. Přece nejsme staré báby. -Tak , ahoj! Nazdar! A to ti povídám, pozdravuj Bratříčka." Skrýval se v tom obrovský smutek všech rozloučení. Bolestný, toužebný, hořký."

" SIlná srdce - nežebrají o slitování. SIlná srdce - se zničí sama." Mika Waltari se pomalu v průběhu let dostal mezi moje oblíbence..a Velkou iluzí to jen potvrdil. Dost komentujících zmínilo jeho věk..a o to víc třeba já ho zas chápu. V 19letech jsem spoustu věcí cítila a prožívala jako redaktor Hart...jako Hellas..i jako Caritas. Knížka vřela jejich city. Probublávala myšlenkami. Pokud člověk přijal pozvání, s hrdiny si vychutnával tajemnou noc, příslib soumraku, rozčarování , ideály blednoucí v rodícím se ránu..cítil jaro ve vzduchu. Cítil smutek, radost, lásku, zmar. Prožil s nimi příběh naplno. Lyrický i epický zároveň. Až do konce..hořkého ? ne...přesně takový je život. A na jeho Velkou iluzi nám často zůstávají vzpomínky, které až s odstupem času hodnotíme jako ty důležité a dokonce i krásné... Díky MW za tento zážitek !! Ráda si přečtu znovu !!! "Caritas teď upoutala veškerou pozornost na sebe.. Byla krásná - snad krásnější než kdy dřív, v očích měla onu záři, již zrodí neopětovaná něha. Byl to jediný tanec mého života. Říkám to proto, že jsem toho mnoho nenatančil - a po tomto tanci už rozhodně nenatančím. Chtěl bych si uchovat tuto vzpomínku a ničím ji nepřekrýt - rozhodně ne nějakými neohrabanými, šátravými kroky s cizí ženou." "Poslouchal jsem..Mým osudem bylo vždyck poslouchat. Vzrušující a šťastné opojení životem se mě nikdy nedotklo, jen jsem o něm poslouchal. Chladná noc, v níž se nedá spát - oranžové světlo a zářící špička cigarety. Její velké, podivuhodné oči, v nichž byla zeleň i čerň, její rty, po nichž se mi stýskalo. A tak jako pomalu dopadne bílý popel z cigarety do popelníku, zbořila se i má životní iluze o štěstí a lásce. - Velká prázdnota se přibližovala k mé duši, mrazila a ničila mé představy jako ranní chlad." "Odsud už musím jít sám.- Zanechám tam tvoji adresu tak, aby ji snadno našli. Snad se obrátí nejdřív na tebe. - A teď budeme rozvážní a odvážní, ano. A už žádnou sentimentalizu. Přece nejsme staré báby. -Tak , ahoj! Nazdar! A to ti povídám, pozdravuj Bratříčka." Skrýval se v tom obrovský smutek všech rozloučení. Bolestný, toužebný, hořký."

Waltari je snad jediný autor, který může psát co chce (historický román, detektivku, filosoficky laděný román) a ač mi je ten žánr blízký nebo ne, jeho kniha je vždy úchvatná! Jeho popisy jsou nádherné, poselství knížky úžasné. To vše napsáno v autorových 19ti letech? Neuvěřitelné.