Věci, které ztrácíme

Jedna z nejhezčích dětských knih. Samotný nápad, udělat knihu o ztracených věcech, je skvělý. Téma si přímo říká o verš. Básně jsou jemné, hravé, přímočaré. Kniha se dá bez problémů číst s dvouletým dítětem (které si pak ještě dva dny říká: "sponky, sponky, sponky"). A nemusí se kvůli tomu vzdávat ani náročnějších figur (např. aluze na Sládkovu Lesní studánku nebo hry s přítomností/absencí rýmu). Jazykově skvělá záležitost, která by ale sama za sebe (právě pro svou neokázalost) jen těžko obstála. Ale tato kniha má autory dva, jelikož ilustrátorka Stibitzová je zde opravdu regulérní spoluautorkou. S jinými ilustracemi už si básně téhle knížky nedokážu ani představit. Výsledné dílo je prostě nádherné a dá se číst a prohlížet stále znovu.

Pokud chcete děti uvést do světa poezie, je tohle perfektní leporelo! A navíc s velmi dobrým námětem ztrácení věcí (dobře známé dětem i dospělým) a graficky krásným zpracováním. Básně jsou nápadité a se složitější konstrukcí. Nejsou to už jen jednoduché dětské rýmovačky, je to opravdu jiná liga. A přesto se pro děti hodí a fungují, což je podle mě dané tím, jak se dají živě emotivně přednášet. Jsou v nich realistické rozhovory, zachycené myšlenky - vybízí to k úplně dramatickému výkonu rodiče :D Obrazová stránka nádherně doplňuje, styl je originálnější a přitom příjemně pohádkový a dětem se myslím bude líbit. Opravdu mě to zaujalo. Protože je to jedno z těch sice uměleckých leporel, ale přitom je pro děti dobře udělané a skvěle vymyšlené. Jsou to opravdové básně a přitom úplně ze života.