Věci, které ztrácíme

Jedna z nejhezčích dětských knih. Samotný nápad, udělat knihu o ztracených věcech, je skvělý. Téma si přímo říká o verš. Básně jsou jemné, hravé, přímočaré. Kniha se dá bez problémů číst s dvouletým dítětem (které si pak ještě dva dny říká: "sponky, sponky, sponky"). A nemusí se kvůli tomu vzdávat ani náročnějších figur (např. aluze na Sládkovu Lesní studánku nebo hry s přítomností/absencí rýmu). Jazykově skvělá záležitost, která by ale sama za sebe (právě pro svou neokázalost) jen těžko obstála. Ale tato kniha má autory dva, jelikož ilustrátorka Stibitzová je zde opravdu regulérní spoluautorkou. S jinými ilustracemi už si básně téhle knížky nedokážu ani představit. Výsledné dílo je prostě nádherné a dá se číst a prohlížet stále znovu.

Zajímavé. Verše se mi líbily, byly vtipné a hravé, ilustrace už o něco méně. Ale bohužel nesdílím tak velké nadšení, jako komentáře níže. Myslím, že malé děti zaujmou jiná leporela.