Ve větvích Yggdrasilu

Fantasy je oblíbený žánr pro únik z reality. Přečetla jsem jich hodně, proto jsem ráda, když mě nějaká další překvapí. A této knize se to povedlo. Zapojení současnosti do světa Bohů, propojené světy, minulost, pátrání po Odisovi. Hlavní hrdinka Agáta byla správná bojovnice, Loki zase Bůh, kvůli kterému se do všeho zaplete. Vzdá se svého současného světa, aby pomohla Lokimu.  Velmi mě zaujal námět, celé zpracování, odlišné od jiných. Vtipné místa, ale i místa, která Vás chytnou za srdce. Započíná se válka mezi Bohy, Lokin je stíhaný za smrt Odina. Kdo bude vládnout? A jak je to s bastardem Agátou? Napůl čarodějka. Napůl člověk.  Napínavé putování při hledání pravdy mě bavilo. V druhé polovině jsem si říkala, že to ztratilo svůj drive, chvilku to pro mě bylo pomalý. Ale konec byl skvělý. Opět jsem se naplno ponořila do knihy a nechala se unášet větrem ve větvích Yggdrasilu. 

Agáta si dala svůj život konečně dohromady. Po odchodu od své matky, která ji soustavně zadupávala sebevědomí, si našla bydlení, pár věrných kamarádů a zdálo se, že našla potřebný klid. Až do osudné noci, kdy se ji nejen pokusí zastřelit kamarád, ale hlavně taxíkem srazí severského boha. Tím není nikdo jiný než Loki, bůh lsti a falše. A nalezený klid je rázem tentam. Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu několika postav. Od autorky je to má druhá přečtená kniha, ve které si udržela svůj styl, který se dobře čte a dostanete opravdu originální příběh. Na malém prostoru dokáže autorka převést kompletní příběh s vtipnou i dramatickou zápletkou a vývojem postav. Pokud nemáte rádi bichle, u autorky si přijdete na své. Stejně tak si přijdou na své, troufnu si říct, hlavně milovníci Marvelu. Kromě Lokiho se tu setkáte s Thórem nebo Ódinem, i když ne možná tak, jak jste na ně zvyklí. Cením si, že si autorka dala práci, aby severskou mytologii prolezla skrz na skrz a zároveň si ji v příběhu vytvořila po svém. I já patřím mezi milovnice Marvelu, i když už nejsem tak věrná. Ale Loki je má nejoblíbenější postava. Proč? Protože Tom Hiddleston. Nebudu nic předstírat, takhle jsem jednoduchá. I proto jsem v knize od jeho postavy čekala víc humoru, víc zákeřností, víc jeho. V hlavní roli tu byly ale spíš Agáta s Reginleif a obou mi něco chybělo. Nějak jsem se nedokázala na jejich příběh napojit. Já bych nejspíš radši tu bichli, abych měla víc času na to se s postavami sžít. Co se mi hodně líbilo, byl samotný závěr a Agátin monolog ohledně Lokiho. Vedlo to k zamyšlení, jak snadno dokážeme druhé za něco odsoudit, aniž bychom se zamysleli nad tím, že možná děláme to samé, jen to není tak do očí bijící. Také mě pobavila bonusová povídka, kterou jsem si opravdu užila.