Rudý podzim

Rudý podzim: Hon na Jacka Rozparovače nabízí napínavý příběh zasazený do působivého steampunkového Londýna. Kniha zaujme silnou atmosférou, svižným tempem i sympatickou hlavní hrdinkou. Detektivní zápletka je promyšlená a nechybí ani překvapivé momenty. Celek působí velmi čtivě a představuje povedené oživení známého motivu Jacka Rozparovače.

Titul jsem si u nakladatelství Golden Dog předobjednal, takže mi k mé radosti přišla jeho "vytuněná" verze a v mém případě byla ještě o něco "vytuněnější", za což tímto autorce vřele děkuji. Začal jsem bonusovým Rudým podzimem, který měl skvělou, mlžně-londýnskou atmosféru a notný hororový nádech. A protože jsem nedávno přečetl Zrnko s názvem Poslední pohled, všiml jsem si, že Tereza Kadečková ráda zprostředkuje svým čtenářům náhled do narušené lidské psychiky. Rudý podzim je skvělou hororovou povídkou a mrzelo by mě, kdybych minul možnost předobjednávky. Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače. Od chvíle, kdy jsem si svazek objednal, jsem často přemýšlel nad jeho názvem. Jelikož pamatuji socialismus, měl tehdy rudý podzim úplně jiný význam; v mém případě bylo vše umocněno tím, že jsem se narodil na výročí Velké říjnové socialistické revoluce, a když jsem byl malý, těšil jsem se (k nelibosti mých politicky neuvědomělých rodičů) na to, až bude ulicí procházet lampionový průvod, protože jsem si myslel, že tato akce probíhá v rámci oslav mých narozenin. No, každopádně na mě název knihy působil vyloženě revolučně, přestože jsem si uvědomoval, že půjde o úplně jinou rudou. A jaké bylo mé překvapení, když jsem se pak k té revoluci pročetl! Po malém Rudém podzimu mě ten velký překvapil, protože jsem místo hororu dostal temný steampunkový příběh, u něhož jsem si nejednou vzpomněl na to, jak jsem hrál hru Dishonored (a ta mě fakt bavila). Vlastně mě i potěšilo, že se povídka a román svými příběhy i atmosférou výrazně lišily, protože mě tak autorka donutila přepnout do zcela jiného módu. Navíc mohu zodpovědně prohlásit, že jsem takovýto pohled na jinak už skutečně mnohokrát proprané téma, nečekal a takto pojatý příběh jsem nikdy nečetl. A za to (a nejen za to) jsem Tereze Kadečkové velmi vděčný.