Ve větvích Yggdrasilu

Agáta si dala svůj život konečně dohromady. Po odchodu od své matky, která ji soustavně zadupávala sebevědomí, si našla bydlení, pár věrných kamarádů a zdálo se, že našla potřebný klid. Až do osudné noci, kdy se ji nejen pokusí zastřelit kamarád, ale hlavně taxíkem srazí severského boha. Tím není nikdo jiný než Loki, bůh lsti a falše. A nalezený klid je rázem tentam. Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu několika postav. Od autorky je to má druhá přečtená kniha, ve které si udržela svůj styl, který se dobře čte a dostanete opravdu originální příběh. Na malém prostoru dokáže autorka převést kompletní příběh s vtipnou i dramatickou zápletkou a vývojem postav. Pokud nemáte rádi bichle, u autorky si přijdete na své. Stejně tak si přijdou na své, troufnu si říct, hlavně milovníci Marvelu. Kromě Lokiho se tu setkáte s Thórem nebo Ódinem, i když ne možná tak, jak jste na ně zvyklí. Cením si, že si autorka dala práci, aby severskou mytologii prolezla skrz na skrz a zároveň si ji v příběhu vytvořila po svém. I já patřím mezi milovnice Marvelu, i když už nejsem tak věrná. Ale Loki je má nejoblíbenější postava. Proč? Protože Tom Hiddleston. Nebudu nic předstírat, takhle jsem jednoduchá. I proto jsem v knize od jeho postavy čekala víc humoru, víc zákeřností, víc jeho. V hlavní roli tu byly ale spíš Agáta s Reginleif a obou mi něco chybělo. Nějak jsem se nedokázala na jejich příběh napojit. Já bych nejspíš radši tu bichli, abych měla víc času na to se s postavami sžít. Co se mi hodně líbilo, byl samotný závěr a Agátin monolog ohledně Lokiho. Vedlo to k zamyšlení, jak snadno dokážeme druhé za něco odsoudit, aniž bychom se zamysleli nad tím, že možná děláme to samé, jen to není tak do očí bijící. Také mě pobavila bonusová povídka, kterou jsem si opravdu užila.

S pravdou ven! Jste tým LOKI, nebo THOR? Já jsem tým Loki forever. A proto jsem nadšená z knihy od Terky, která skvěle poukazuje na těžké nepochopení tohoto severského boha. Severskou mytologii zná snad každý, i ti, co doteď žili v jeskyni, ó můj Ódine, každý známe takové lidi! Ale tahle kniha vypráví ten příběh jinak. Podán je prostřednictvím lehce výstřední Agáty, která se protlouká životem a jen co se tak trochu postaví na nohy, vzápětí jsou jí podlomeny přítelem, který se rozhodne v lese ji zastřelit. Jen co překoná jednu katastrofu, přijde vzápětí druhá srážka. Doslovná. A to rovnou s bohem.... Začínám mít pocit, že kdyby autorce knižně vyšlo úplný hovno a jen ho obalila mašličkou, tak si pro něj stejně poběžím. Její svérázný, často nevkusný a ironický humor miluju. Postavy se nikdy nechovají tak, jak bych čekala, takže až do posledních stránek jsem nevěděla, jakým směrem se nitky osudu vydají. Ostatně OSUD je zde primárním prvkem - lze, či nelze jej ovlivnit? A je dobré znát svoji budoucnost, či je lepší blažená nevědomost? Každý svět potřebuje záporáky. A Loki se přímo nabízí, jako bůh lsti a falše. V kombinaci se svéhlavou Agátou vznikne velice nestabilní výbušná směs. Chválím propracované charaktery, bohové jsou zde jedna otravná a nadutá cháska, včetně Thora či Ódina. Musím říct, že jako někdo, kdo má hlavu plnou marvelovské severské mytologie, se mi na začátku kroutily prsty na nohou. Zrzavý Loki? Ódin jako vypasený dědula? Zlé valkýry? Inu, pokud se nedokážete oprostit od pohádkových příběhů Avengers, tak se na knihu vykašlete.... Všem ostatním knihu doporučuji. Ve větvích Yggdrasilu je svižný, originální příběh plný božského chaosu, marnotratných válek, podivných stvoření, nechutných detailů, to vše podané humornou formou s kapkou nadsázky a špetkou srdceryvných okamžiků s přesahem. Hodnotím 5/5* a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.