Ve větvích Yggdrasilu

Agáta si dala svůj život konečně dohromady. Po odchodu od své matky, která ji soustavně zadupávala sebevědomí, si našla bydlení, pár věrných kamarádů a zdálo se, že našla potřebný klid. Až do osudné noci, kdy se ji nejen pokusí zastřelit kamarád, ale hlavně taxíkem srazí severského boha. Tím není nikdo jiný než Loki, bůh lsti a falše. A nalezený klid je rázem tentam. Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu několika postav. Od autorky je to má druhá přečtená kniha, ve které si udržela svůj styl, který se dobře čte a dostanete opravdu originální příběh. Na malém prostoru dokáže autorka převést kompletní příběh s vtipnou i dramatickou zápletkou a vývojem postav. Pokud nemáte rádi bichle, u autorky si přijdete na své. Stejně tak si přijdou na své, troufnu si říct, hlavně milovníci Marvelu. Kromě Lokiho se tu setkáte s Thórem nebo Ódinem, i když ne možná tak, jak jste na ně zvyklí. Cením si, že si autorka dala práci, aby severskou mytologii prolezla skrz na skrz a zároveň si ji v příběhu vytvořila po svém. I já patřím mezi milovnice Marvelu, i když už nejsem tak věrná. Ale Loki je má nejoblíbenější postava. Proč? Protože Tom Hiddleston. Nebudu nic předstírat, takhle jsem jednoduchá. I proto jsem v knize od jeho postavy čekala víc humoru, víc zákeřností, víc jeho. V hlavní roli tu byly ale spíš Agáta s Reginleif a obou mi něco chybělo. Nějak jsem se nedokázala na jejich příběh napojit. Já bych nejspíš radši tu bichli, abych měla víc času na to se s postavami sžít. Co se mi hodně líbilo, byl samotný závěr a Agátin monolog ohledně Lokiho. Vedlo to k zamyšlení, jak snadno dokážeme druhé za něco odsoudit, aniž bychom se zamysleli nad tím, že možná děláme to samé, jen to není tak do očí bijící. Také mě pobavila bonusová povídka, kterou jsem si opravdu užila.

Ve větvích Yggdrasilu- Až si budete balit kufr na dovolenou, nechte si v něm trochu místa. Tak akorát, aby se vám tam vešla tahle knížka s nenápadnou obálkou. Ale od začátku. Agátin život se konečně srovnal. Má kde bydlet, stabilní práci, pár kamarádů. Po letech problémů se všechno zdá skvělé. Než se ztratí v lese. Než se ji kamarád pokusí zastřelit. A než taxíkem srazí severského boha. To je anotace a začátek knihy, po kterém nastává svižná jízda, plná vtipu, (vážně smála jsem se hodně a nahlas), napětí, zvratů, a hlavně zajímavě zpracované mytologie. Zapomeňte na Marvel! Tady řádí bohové, tak, jak se o nich mluví v legendách. Sobečtí, krásní, mocichtivý, rozežraní a lační boje. Do to přimíchejme valkýry, obrovská mytická stvoření a jednu nebohou taxikářku, co se snaží, aby se v tom neztratila. Moc se mi líbilo, jak je to celé zpracované. Čtivě, hravě, ale pozor rozhodně se zde nevyhneme pasážím, kdy příběh potemní. Řekla bych, že některé scény, byly až zbytečně moc drsné, ale z příběhu vás nijak nevykolejí. U vody to přečtete za dva dny a bonusová povídka na konci, je super tečkou za tímto světem. Díky autorce za výlet na pořádný Ásgard.