V prachu a krvi

Pozorovatel, hlášení 1: John Francis Kovář žije. Mělo by mě to překvapit, ale nepřekvapuje. Zvláštní. Sbírám informace. Pozoruji. Jeho. JFK. Dlouhý černý úsvit (mise 27) ukončil život v naší bazální realitě. A ačkoli si všichni mysleli, že John a ostatní agenti jsou již po smrti, a další mise již nebudou, opak je pravdou. Mistři Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka původně chtěli celou sérii ukončit, ale pak se zjistilo, že John F. Kovář žije a vznikla tak nová (staronová?) série. Kovář se propadl do jiné reality a vrací se ke svému původnímu povolání pašeráka. V tomto příběhu žije v realitě sedmnáctého století na území Evropy. Kontinent je zpustošený válkami, státy lomcuje podivný mor, který ve většině případů dokáže jen zabíjet. Objevují se kanibalové a spousta „komunit“ bojují o to, co zbylo. Velmi ponurý příběh, bez špetky humoru a lásky. Sice se to pěkně čte, je to zajímavé postapo, ale tak temné a beznadějné, že to mnohé moc neosloví. Ani mě se to v prvních momentech nezdálo. Ale čím víc jsem se do příběhu propadal, zjišťoval jsem, že ta naděje tady někde je. Země je tak chudá, že tu nemají ani pivo, ale, právě tu naději mi Míla Linc podsunul někde v polovině knihy. John se vydává na cestu na jih, chce najít spojence pro svůj obchod a ještě má jeden úkol, ale nechci prozrazovat. A tady, někde v plzeňském kraji (šel oklikou) se dovídám: Malá ochutnávka: K pití dostali mošt. Pálenka ani pivo (!!!!!) se v neděli nesměly podávat. V neděli se nesmělo nic, jen zbožně vzhlížet k nebesům a velebit pána.... Jo, díky bože, pivo i Kovář žijí!!!!!! Ale i když tenhle svět na okamžik začal vypadat normálně – patří rozhodně k těm nejhorším a nejsmutnějším, které John Francis Kovář zatím navštívil. ….......................třetí den cesty jim došla voda – řeky, které minuli, byly černé od popela a prachu a smradlavé mršinami, páchly hnilobou a plísní – a k večeru snědli poslední krajíc tvrdého chleba. Za celou dobu nepotkali ani živáčka. Nepotkali dokonce ani mrtváčka....................... Svůj svět si musíme zasloužit. Na konci knihy je vložena povídka „Simon říká“ a napsal ji Jaromír Vykoukal. Zjistil jsem, že J.V. tady ani nemá profil. Musel jsem trochu zaserfovat a tuto podivnou spisovatelskou osobu sehnat. Nebylo to zas tak těžké. Vytvořil jsem tudíž panu spisovateli profil na DK a doufám, že mě za to nepotrestá krutou a bolestivou smrtí. Povídku jsem ke knize přidal, napsal jsem obsah, ohodnotil a okomentoval. CITÁT - Ježíš Marjá, doprdele práce! :-)

Na tak kratku knihu, az prilis dlhy rozbeh preto som jednu hviezdicku ubral. Avsak, pre mna ale mile prekvapenie. Linc sa podla mna skvele chytil minuleho diela. Konecne to nabralo znova ako taky smer po vyhladeni agenturi. Tesim sa na dlasie pokracovanie. :)