Svůj svět si musíme zasloužit

Svůj svět si musíme zasloužit. Osmnáctý svazek série JFK v pořadí. V tomto speciálu najdete všechny dosavadní autory, plus dva, kteří ještě pro JFK nenapsali žádnou knihu, v době vydání této sbírky (2009) a jsou zde i všichni ilustrátoři. V několika povídkách je totiž zakomponován nějaký ten obrázek, u kterého najdete kdo jej nakreslil a jak jej pojmenoval. Seznam a hodnocení povídek: 1 – Příliš mnoho lilií (Jiří W. Procházka) *** 2 – Žiješ jen jednou (Jan Hlávka) ***** 3 – Hawkův vzkaz (Ondřej Neff) *** 4 – Taková malá mise (Vlado Ríša) ** 5 – Navěky (Karolína Francová) *** 6 – Komando (Tomáš Bartoš) * 7 – Tichá noc, svatá noc (Františka Vrbenská) ***** 8 – Kočičárna (Jan Hlávka) ***** 9 – Ustoupit není kam, za námi je Moskva (Miroslav Žamboch) * Podle hvězdiček asi vidíte, co a jak. Největší přakvapení je povídka Tichá noc, svatá noc. Tohle bych do Františky Vrbenské neřekl. Svižná, nádherná povídka. Zklamání je Komanto Tomáše Bartoše a úplným zklamáním je Povídka Miroslava Žambocha. Ke všem povídkám jsem napsal samostatný komentář a všechny jsem ohvězdičkoval. Pokud kliknete v mém profilu na „komentáře“ a pak kliknete na „povídky“ můžete zvesela číst. Nějaký ten palec je také vítán. Předem díky. BONUS: Ilustrátoři a názvy kreseb: Strana 001 – Lubomír Kupčík – Svůj svět si musíme zasloužit Strana 021 - Jan Patrik Krásný – Bitva tří císařů a pěti tanků Strana 065 - Petr Vyoral – Čas udeřit Strana 091 - Marek Hlavatý – Běžící krysa Strana 165 - Tomáš Jedno – Před odletem Strana 209 - Dana Haferová – Kdo netančí umírá Strana 287 - Jan Doležálek – Ta nejhorší realita Všude myši o dvou uších.

Velmi průměrná sbírka povídek ze světa Johna Francise Kováře. Ani se mi nechce komentovat samostatné povídky. Nebyl jsem z nich zas tak moc spokojen. Nejlepší jsou povídky od Jana Hlávky. Tento spisovatel prostě umí. U povídek "Žiješ jenom jednou" a "Kočičárna" to jasně dokazuje. Spousta povídek je průměrem a nejhorší je "Komando" Tomáše Bartoše.

Bohužel, spousty povídek nestojí snad ani za přečtení. Obrovským překvapením pak zůstává počin Františky Vrbenské. Já jsem snad zpočátku ani nevěřil, že to napsala ona. Její povídka "Tichá noc svatá noc" je jedna z nejlepších v této sbírce. Zklamáním pak je Tomáš Bartoš (Komando) a mistr mistrů Miroslav Žamboch, který svou povídku "Ustoupit není kam, za námi je Moskva " totálně odflákl. Ve svazku pak můžete najít i pár pěkných kreseb.

Svůj svět si musíme zasloužit. Osmnáctý svazek série JFK v pořadí. V tomto speciálu najdete všechny dosavadní autory, plus dva, kteří ještě pro JFK nenapsali žádnou knihu, v době vydání této sbírky (2009) a jsou zde i všichni ilustrátoři. V několika povídkách je totiž zakomponován nějaký ten obrázek, u kterého najdete kdo jej nakreslil a jak jej pojmenoval. Seznam a hodnocení povídek: 1 – Příliš mnoho lilií (Jiří W. Procházka) *** 2 – Žiješ jen jednou (Jan Hlávka) ***** 3 – Hawkův vzkaz (Ondřej Neff) *** 4 – Taková malá mise (Vlado Ríša) ** 5 – Navěky (Karolína Francová) *** 6 – Komando (Tomáš Bartoš) * 7 – Tichá noc, svatá noc (Františka Vrbenská) ***** 8 – Kočičárna (Jan Hlávka) ***** 9 – Ustoupit není kam, za námi je Moskva (Miroslav Žamboch) * Podle hvězdiček asi vidíte, co a jak. Největší přakvapení je povídka Tichá noc, svatá noc. Tohle bych do Františky Vrbenské neřekl. Svižná, nádherná povídka. Zklamání je Komanto Tomáše Bartoše a úplným zklamáním je Povídka Miroslava Žambocha. Ke všem povídkám jsem napsal samostatný komentář a všechny jsem ohvězdičkoval. Pokud kliknete v mém profilu na „komentáře“ a pak kliknete na „povídky“ můžete zvesela číst. Nějaký ten palec je také vítán. Předem díky. BONUS: Ilustrátoři a názvy kreseb: Strana 001 – Lubomír Kupčík – Svůj svět si musíme zasloužit Strana 021 - Jan Patrik Krásný – Bitva tří císařů a pěti tanků Strana 065 - Petr Vyoral – Čas udeřit Strana 091 - Marek Hlavatý – Běžící krysa Strana 165 - Tomáš Jedno – Před odletem Strana 209 - Dana Haferová – Kdo netančí umírá Strana 287 - Jan Doležálek – Ta nejhorší realita Všude myši o dvou uších.

Velmi průměrná sbírka povídek ze světa Johna Francise Kováře. Ani se mi nechce komentovat samostatné povídky. Nebyl jsem z nich zas tak moc spokojen. Nejlepší jsou povídky od Jana Hlávky. Tento spisovatel prostě umí. U povídek "Žiješ jenom jednou" a "Kočičárna" to jasně dokazuje. Spousta povídek je průměrem a nejhorší je "Komando" Tomáše Bartoše.

Bohužel, spousty povídek nestojí snad ani za přečtení. Obrovským překvapením pak zůstává počin Františky Vrbenské. Já jsem snad zpočátku ani nevěřil, že to napsala ona. Její povídka "Tichá noc svatá noc" je jedna z nejlepších v této sbírce. Zklamáním pak je Tomáš Bartoš (Komando) a mistr mistrů Miroslav Žamboch, který svou povídku "Ustoupit není kam, za námi je Moskva " totálně odflákl. Ve svazku pak můžete najít i pár pěkných kreseb.