V kůži vlka

Švédsko – příroda – zima – vlk – stárnoucí muž. Ulf právě oslavil sedmdesátiny a když v lese potká vlka, začne vnímat spoustu věcí úplně jinak. Prožívá až mytické splynutí s vlkem. Příběh o přírodě, ale i o manželství. Příběh o stáří, ale i o životě. Vypravte se do švédských lesů a nechte na sebe dýchnout až tajemnou atmosférou. Toto byl velice zajímavý příběh, vůbec jsem netušila, do čeho se to vlastně pouštím, ale to, co jsem od knihy dostala, mě velice mile překvapilo. Ze začátku jsem měla pocit, že se na mě valí proud slov, příval myšlenek, jedna za druhou, ale přesto to působilo až poeticky, snad díky tomu, že je to o přírodě a lásce k ní. Hlavní hrdina Ulf přemýšlí nad svým životem, nad mládím, manželstvím i nad tím, co prožívá právě teď, jak funguje jeho tělo i mysl, když právě oslavil sedmdesátiny. Místy je to pak hodně osobní až intimní vyprávění. Je tu vylíčeno souznění s přírodou, důležitost přírodu ochraňovat, ale je tu ukázána i lidská závist a nenávist. Rozhodně autorka přidala překvapivý konec, že se rázem z poetické knihy stala až detektivka. Určitě zajímavý počin, který ve mně něco zanechal, neboť jsem nad ním ještě dlouho po dočtení musela přemýšlet.

Kniha je v knihovně označená jako detektivka, což ale vlastně není, takže jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala a chtěla. Jsou to úvahy o životě, o souznění s přírodou. Na můj vkus je to ale divně napsané, proud slov bez rozlišení přímé řeči, Na knihu tohoto typu musí mít člověk tu správnou náladu, a tu já teď nemám.