Ani nespočítám, kolikrát jsem tu knihu chtěla odložit. Když jsem si uvědomila, že podvědomě hledám důvody, proč nečíst, došlo mi, že je něco špatně. První kapitoly slibné, ale pak se pro mě uvěřitelnost postav propadla někam mezi "Sex ve městě" a "Gossip Girl". Možná za to můžou moje katolické základy, že mi přišlo nepatřičné utéct z cesty do Lurd, takže jsem zatla zuby a s tou neuvěřitelnou pětkou šla dál. Druhá polovina knihy a hlavně závěr sice posunuly knihu do kategorie "jsem ráda, že jsem si to přečetla", ale že by mě zajímalo, jak to s nimi bylo dál, to ne. Každopádně co jsem si z knihy odnesla, je čerstvě oprášená vděčnost za moje úžasné přítelkyně, obzvlášť za tu „nej“. Letos jsme oslavily 30 let, co se známe a shodly jsme se na tom, že náš vztah je bezkonkurenčně nejdelší a nefunkčnější ze všech vztahů, které jsme kdy s kým měly. Pánové prominou.

Čtivá oddechovka. Zajímavý nápad - dokončení poutní cesty za zemřelého manžela. Během této cesty si pětice kamarádek prochází duševním přerodem a proměnou pohledu na svůj život.