Tak jsem tento čtenářský Mount Everest taky po asi 6-ti týdnech zdolal a své dojmy jsem popsal v blogu https://www.databazeknih.cz/blog/joyceuv-odysseus-8853 Podle mého názoru to není žádný "kreténský interpretační a desinterpretační labyrint" jak to nazval čtenář níže. Ta kniha dle mého nemá žádné skryté hluboké smysly ukryté za kryptickými náznaky a pokud je tam člověk bude hledat, tak pak knihu nebude chápat. Ta kniha je spíš o hravosti, básnickosti, zvukomalebnosti jazyka. Je to takový impresionisický pokus popsat lidské vědomí a prožívání do nejposlednější myšlenky a emoce.

Četbu této knihy bych přirovnal k náročnému a dlouhému treku divočinou – občas se nečekaně ocitnete na slunných výšinách s dalekým a krásným rozhledem, jindy v neprůchodných bažinách, kdy uvažujete, že to prostě vzdáte. Pokud cestu dokončíte, budete mít buď pocit, že to byl parádní zážitek, který si někdy musíte zopakovat, anebo cítit vyčerpané uspokojení s dodatkem: zvládl jsem to, ale už nikdy více. Každopádně mě tato kniha v mnoha ohledech překvapila. Nečekal jsem jednoduché čtení, ale stejně tak jsem nečekal, že je v ní skryto tolik (více či méně uchopitelného) humoru či erotiky. Trochu je mi líto, že jsem si před četbou neosvěžil příběh skutečného Odyssea, zřejmě by hledání paralel s „příběhem“ Leopolda Blooma a Štěpána Dedala učinilo četbu ještě zajímavější.