Trilogie Mistborn

Určitě je tohle jedna z nejlepších fantasy sérií, které existují a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Sanderson bezpochyby válí a to jsem ani nečetla moc jeho knih.

75/2025: 30.11. a 1.12. Druhý díl jsem slupla jako malinu během dvou dní, ale je pravda, že místy mi to přišlo trochu vleklé a to nejen na začátku. Asi jako všem postavám i mě chyběl Kelsier, který hodně táhl první knihu, ale zároveň mi celá jeho parta přišla hodně vyrovnaná. To se v tomto díle změnilo a v podstatě všechno stálo hlavně na Vin a až moc vyčnívala svými schopnostmi nad ostatními a pořád není úplně jasné, proč je tak výjimečná a skoro jako allomanti z dřívějších dob. Elend a jeho vývoj postavy byl obrovský. Vnitřní nejistoty obou a sebepoznávání dobře prohlubuje jejich postavy. To jak a jestli ubrání město mě zajímalo méně než např. motivy Zanea, kdo je špion. V knize mě nejvíc bavily pasáže interakcí Vin s OreSeurem. Sazed tentokrát moc ne a to byl v prvním díle skvělý, ale i když jeho vývoj je překvapivý, tak na mě to efekt moc nemělo. Postava Zanea byla zajímavá, ale tak nějak nedotažená, moc jsem ji nepochopila (do hloubky). Každopádně by mě moc zajímal ten Pán, který k němu promlouval .... Nechtěl, aby zabil Vin jako jedinou - kvůli tomu, aby ho osvobodila z Pramene Povýšení. Nebo aspoň myslím. Domnívám se, že zřejmě díky těm kovovým bodcům v těle mluví/ovládá i inkvizitory. Ten Zaneův je tam jen tak jakoby zmíněn, ale vůbec ne vysvětlen. Politikaření a Elend mě bavili víc než Vin a její akční pasáže při ochraně Elenda nebo města. Těším se na závěrečný díl trilogie a mám vlastní teorii, ale očekávám, že mě autor opět překvapí a přesvědčí o tom, jak jsem se mýlila a všechno je jinak. Jako třeba v tomto díle se tím, kdo je špion :).