Elantris

Znáte ty pohádky o zakletých princeznách ve strašidelných hradech a statečných princích, kteří bojují proti Zlu, aby vše završila královská svatba... Tak to je ve zkratce "Elantris", akorát genderově obrácená: v roli zakletého je princ Raoden, třeskutě kladný, inteligentní a odhodlaný objevit tajemství města, kde je spolu s dalšími ubožáky uvězněn, zlepšit jejich trýznivou existenci, vrátit ztracenou lidskost. Umíněná, emancipovaná princezna Sarene zatím využívá veškerý politický um, tedy hlavně přetvářku a pletichaření, aby ubránila svou vlast (rodnou i tu novou, kam se přivdala) před dobyvačnými sousedy a jejich agresivní vírou. Ve třetí linii pak sledujeme úspěchy, minely a duševní pochody zástupce padouchů Hrathena. Časem se jejich osudy jako obvykle spojí. Stylem je to typický Sanderson (s náběhem ke škatulce young adult): román je navzdory jednoduchosti a naivitě příjemně čtivý, trochu však zamrzí předvídatelnost - spoilerem je už samotná obálka, přímo inzerující, že princ nezůstane ošklivým zombie žabákem navěky. Přičtěme si k negativům mnoho šťastných náhod a zachránění v poslední vteřině, černobílou realitu - hrdinové ze strany dobra jsou natolik urputně sympatičtí správňáci, až z toho životem otřískaný čtenář chytá kopřivku. Takhle dokonalí, nesobečtí, morálně čistí jedinci patří jedině do tvorby pro děti. Protistrana je hotový Mordor, jedině "zlosyn" Hrathen představuje rozporuplnou postavu (díky za něj, jakkoliv má nejnudnější linii). "Elantris" se tváří jako samostatná kniha, autor si nicméně ponechal otevřená vrátka k pokračování, příběh není kompletně dořešený. Možná bych měla zkusit vyhledat povídku "Naděje Elantris", jestli vše patřičně uzavírá. Celkem jasně si uvědomuji, že je dost důvodů k nižšímu hodnocení, ovšem tenhle román mi poskytl jaksi milou duševní relaxaci, tudíž přivřu oko... no, zavřu obě oči a udělím čtvrtou hvězdu s notně odřenými cípy.

Fantasy je pro mě už dlouho preferovaný žánr, ale až teď mi připadá, že začínám nalézat ty opravdové perly. Jednou z těch perel je právě i Elantris. Ač příběh není nijak složitý, není zde ani přehršel postav. Ale stačí to. Autor se soustřeďuje hlavně na charaktery a velmi pomalu odkrývá taje Elantris. Nutí čtenáře i k zamyšlení. Ani jedna věta není zbytečná. A konec vás zaručeně posadí na zadek. Hrozně se mi líbilo neotřelé pojetí magie. Jo, přesně takhle to má vypadat.