Jak už je u Brandona Sandersona zvykem, i tentokrát představuje výborně propracované univerzum, systém magie a chytlavé postavy. Výraznou slabinou Ritmatika jsou však drobné chyby v koncepci a především pak nevýrazný závěr, který zdaleka nesplnil očekávání do příběhu vkládaná. Kromě toho, že vyústění je příliš prosté, nedojde ani k nějak překvapivým zvratům, takže jsem po finálním konfliktu nabyl dojmu, že celou dobu vlastně o nic zásadního nešlo. Jinak ale jde o velmi povedenou kombinaci Philipa Pullmana a Joanne K. Rowlingové, kdy život na univerzitě v alternativním světě Spojených států připomene to nejlepší z jednoho i druhého. Sanderson je však mnohem nápaditější a dovedně se vyhýbá zaběhnutým klišé, která se přímo nabízejí. Atmosféra strachu, kdy jsou z neznámých důvodů unášeni studenti, je dokonalá, přičemž skvěle graduje postupné odhalování příčin děsivého komplotu. A přestože jde primárně o román pro mládež, přiznám se, že i jako odepsaný třicátník jsem si knihu užil maximálně.

Před Ritmatikem jsem četla Elantris a zatím první dva vydané díly Archivu bouřné záře. Archiv bouřné záře je pro mě zatím nepřekonatelný. Ritmatik je podle mě srovnatelný s Elantris. Byl ještě o něco jednodušší na pochopení a tím pádem i vhodnější pro mladší čtenáře, což ale nemusí být mínusem. Stejně jako ostatní Sandersonovo světy mě i tento zcela pohltil a byla by škoda ho ještě více nerozvinout. Doufám, že Sandersonova spisovatelská kariéra bude hodně dlouhá a plodná. Třeba se nám do rukou ještě něco ze Spojených Ostrovů dostane. Joel mi byl celkem sympatický, ještě o něco více se mi líbila Melody. Věřím, že mnoha lidem by mohla jít na nervy, ale mě ne. Srdce mi poskočilo radostí kdykoliv Melody dramaticky vzdychala či vyslovila "tragický" a "úděsný". :D Oblíbený citát: „Tak tohle byl ten tvůj velkej plán, jo? Udělat hysterickej výstup?“ (Joel) „Hysterickej výstup je šlechetná a časem prověřená strategie,“ odpověděla vesele. „Zvlášť když má člověk dobrý plíce a před sebou nabručenýho starýho vikáře...“ (Melody)