Toulavá Země

Po dvou letech od četby slavné trilogie, která autora vynesla na výsluní literárního nebe, jsem si mohl přečíst sbírku povídek napsané v průběhu desetiletí před a po přelomu milénia a váhám mezi třemi a čtyřmi *. Některé povídky byly originální, bohužel protknuté tehdejším Čínským pohledem na svět a nyní o dvě desetiletí později až patetickém. Některé nápady zas tak originální nebyly, ale inspiraci hledal autor u těch nejlepších jako Clarke či Asimov. Stoletý Hawking v "Čínském slunci" či titulní "Toulavá Země" se četly dobře, jiné zase o něco hůře. Hlavně "Požírač" byl dost bláznivý. Kniha není takové to čtení co slupnete za víkend, některé dny jsem zvládl dvě povídky, jindy mi stačila jedna a raději jsem si po jejím dočtení pustil seriál Silo pro odpočinek mozkových závitů. Je to pestrá sbírka a pro čtenáře sci-fi určitě příjemná četba.

Nemám rád povídkové knihy, nemám, prostě to tak je, mám u nich pocit, že jsou pouze dvě kategorie. 1. Nedostatečné příběhy autora, které by jakožto samostatný příběh neobstály a proto je vydá pohromadě a 2. Pojďme sehnat pár autorů a zaparazitujeme na nějakém slavném tématu, díle či uděláme jakože poctu a kupující se pohrnou.... A pak se jednou za čas podobný frekvenci průletu komety objeví kategorie třetí, která ve vysoké nedosažitelné výšce proletí nad závistivými sbírkami. Za můj život ta kometa proletěla skutečně jen párkrát, a tohle je jedna z těch událostí. Každá povídka mě přinutila k zamyšlení a doposud si, tři měsíce po přečtení, na mnohé z nich vzpomenu a vyprávím je svému okolí, protože jsem fascinován autorovo fantazií. V Teorii tří těles jsem už v závěrečném díle byl jeho nápady až trochu přesycen, ale díky povídkovému formátu, to zde do sebe krásně zapadá. Vřele doporučuji. Samozřejmě 6/6 P.S.: Aha! Dle nového systému tedy plných pět!