Toulavá Země

Nejsem tip na povídky. Navíc jsem po knize Věk supernovy hodně váhala, zbytečně. Liou Cch'-sin opět ukázal, že je mistrem svého oboru. Každá z povídek je jiná, přesto mi připadalo, že je vzájemně něco propojuje a jedna bez druhé by nemohla být. Tuto knížku nejde jen tak prolétnout očima, ale každý odstavec svým způsobem nutí k přemýšlení, kombinování a někdy i snění.

Po dvou letech od četby slavné trilogie, která autora vynesla na výsluní literárního nebe, jsem si mohl přečíst sbírku povídek napsané v průběhu desetiletí před a po přelomu milénia a váhám mezi třemi a čtyřmi *. Některé povídky byly originální, bohužel protknuté tehdejším Čínským pohledem na svět a nyní o dvě desetiletí později až patetickém. Některé nápady zas tak originální nebyly, ale inspiraci hledal autor u těch nejlepších jako Clarke či Asimov. Stoletý Hawking v "Čínském slunci" či titulní "Toulavá Země" se četly dobře, jiné zase o něco hůře. Hlavně "Požírač" byl dost bláznivý. Kniha není takové to čtení co slupnete za víkend, některé dny jsem zvládl dvě povídky, jindy mi stačila jedna a raději jsem si po jejím dočtení pustil seriál Silo pro odpočinek mozkových závitů. Je to pestrá sbírka a pro čtenáře sci-fi určitě příjemná četba.