Věk supernovy

Zpočátku trochu politické agitky, to jsem si říkala, že bych si raději přečetla nějakého Heinleina, pak se zdálo, že se to bude ubírat cestou Pána much. Hodně se mi líbila část Počátek věku, první hodina a pak Doba zavěšení. To jsem hltala a naprosto mě vtáhlo. Potom se mi ale zdá, že se autor začal nějak rozepisovat a knížka se začala rozplizávat kamsi do zbytečných podrobností o ničem. Obávám se, že autor už nepřekročí stín své trilogie Vzpomínka na Zemi. Tady to mělo pěkný nápad, ale svým zahlcujícím stylem vyprávění to autor podle mě už pak přebil. Ale zase je to už 17 let "stará" kniha.

Johncze: To je ten problém že stejně jako Kulovy blesk, tak i Věk Supernovy jsou knihy před napsáním série Vzpomínka na Zemi, takže to už z principu lepší být nemůže. A s tím je třeba knihu hodnotit, kdyby se u nás autor překládal od začátku ( což je samozřejmě nesmysl, protože vždy no za hranice dostane až jistě dílo) možná by hodnocení bylo jiné. Zvlášť když jeho psaní vyvrcholilo prozatím tak skvělou sérií. Četla jsem ( tedy odposlouchává ) autorovo povídkovou sbírku Toulavá Země asi by se to dalo přeložit a ani to není špatné, ovšem spíše čekám na něco co napíše po sérii Vzpomínka na Zemi, jako román, což chápu musí být těžké, pokud autor v tomto žánru ještě vůbec něco napíše. To je jen můj osobní názor. Za mě stojí jak Kulový blesk tak Vek Supernovy za přečtení jsou to poctivé 4*...

Po fenomenální knize "Problém tří těles", po dobrém zbytku trilogie a knize "Kulový blesk", jsem se dostal ke knize, kterou napsal ještě před výše uvedenými. Člověk má už tak nějak za ty roky pokrk amerikocentrismu ve sci-fi - Washington sem, Washington tam, americký občan jako vůdce při odvracení světových katastrof, a Rus jako spíše obtěžující, tolerovaný, snadno nahraditelný přicmrndávač. Na knihách autora se mi obecně líbí ono kulturní osvěžení - umí poměrně citlivě přinést příběh sinocentrický. Jakožto fanoušek sci-fi, milující myšlenkové experimenty, toto vítám. Bohužel kniha "Věk supernovy" jedno z nejdůležitějších kritérií nesplňuje - onu citlivost. Je agresivně prošpikována čínskou politickou agitkou, a to tak výraznou, až to nebylo příjemné číst. Stejně tak mě neoslovila předkládaná psychosociální analýza dětské společnosti - nepřipadala mi ani trochu uvěřitelná; a právě uvěřitelnost příběhu je jedním z klíčových prvků fantastické literatury. Samotný příběh byl ze začátku čtivý a svižný, ale postupně ztrácel dech, a zhruba od her na válku mi začal připadat vysloveně otravný. Co jsem si mohl z knížky odnést? - Číňané jsou hodní, mírumilovní a pracovití - čínský superpočítač je tu pro společenské dobro a drží společnost pohromadě - Američané jsou tupá agresivní fetující hovada - Evropané jsou nabubřelí idioti - Japonci jsou krvelačná hovada - OSN je impotentní - globální změny klimatu jsou jen dočasná a nejsou způsobena člověkem (není to tam explicitně řečeno, ale ten narativ tam je) - Číňané jsou do konfliktů vtahováni proti své vůli - ...bylo tam toho mnohem více, ale nenapadlo mě vypisovat si všechno během četby Suma sumárum - věřím, že Čínské ministerstvo kultury musí mít z této knihy velikou radost. Nu druhou stranu - když zaměníte USA za Čínu, dostanete jako výsledek typický hollywoodský trhák... ----- Když si s Vaughanem [americkým ministrem zahraničí; po přistání v Číně] potřásl rukou, Chua-chua očkem zahlédl knihu v jeho ruce. Byl to jeden ze svazků Mao Ce-tungových komentářů k čtyřiadvaceti historiím, vázaný v tradiční provázkové vazbě. Vaughan přimhouřil obě oči, jako by usínal, a zhluboka se nadechl. "To je ten vzduch, o kterém jsem sníval." "Cože?" podívala se na něj Benesová nechápavě. "Starobylý vzduch," odpověděl Vaughan tak tiše, že se slyšel téměř jen on sám. Pak se postavil co nejvíce stranou a vše pozoroval svýma chladnýma očima. [strana 410] ----- Ačkoli byly [americké] letadlové lodě po vyplutí naoko chráněny ostatními plavidly kroužícími kolem, ve skutečnosti byla tato jejich obrana velmi chabá. Připočetla-li se k tomu ještě jejich velikost a neobratnost, stávaly se na otevřeném moři snadným cílem. Existovala také řada zbraní, které americkým dětem naháněly hrůzu, kupříkladu protilodní střely C-802 čínského námořnictva, známé jako "čínské létající ryby". Jejich bojová síla byla ohromná - jedna střela stačila na to, aby pronikla do obranného perimetru Aegisu, a mohla potopit celou letadlovou loď. Jak řekl velitel amerického námořnictva: "Naše letadlové lodě jsou nyní křehké jako velká vejce plovoucí na moři." [strana 308]