To prší moře

To číst nebudu, byla moje první myšlenka po přečtení několika listů. Nakonec dobře jsem udělala, že jsem knihu nezatratila. Příběh ze života se mi zalíbil. Je pravda, že hlavní hrdinka byla silně nesympatická, ale to si s ní zahrál osud, který malé děvčátko nemohlo ovlivnit, že z ní vyrůstala protivná ublížená dcera. Kniha každého podle komentářů nezaujala, ale podle mne za přečtení určitě stojí. Uvědomila jsem si, že i když své děti velmi milujeme, můžeme jim hodně ublížit a ovlivnit další jejich jednání, pokud nám, s prominutím, rupne v kouli.

Při čtení na mě pršelo moře smutku, lítosti a deprese, no věděla jsem dle anotace, co budu číst... tak překvapena jsem být nemohla. Hanka velmi obtížně hledá své místo v životě a není se ani co divit, protože horší start do života už snad ani být nemůže. Na konci příběhu vysvitlo kousek naděje na lepší zítřky a to jsem stejně jako Hanka potřebovala... Po této smutné story a výborných Bábovkách se těším na další čtení od Radky Třeštíkové.

Přečtete pár průměrných, pár nudných knih, abyste pak narazili na knihu, která vám učaruje svým obsahem, formou, krásnou češtinou, silným psychologickým příběhem. Přiznám se, že mě dostala již svým názvem. Přítomnost se zde prolíná s minulostí. Rozkrývá se zde několik životních příběhů, které se propojí v příběhu dvacetileté Hanky. Ke konci jsem již nedokázala přestat číst. Nezbývá než doufat, že si od Radky Třeštíkové ještě něco přečtu. Naděje umírá jako poslední.....