Tajemství

Jediný škraloup na tvorbě Radky Třeštíkové je, že nepíše 20 knih ročně, abych měla co číst. Zatímco u většiny české tvorby knihu v půlce odkládám, u jejích knížek se začtu vždycky a s velkou chutí je dočítám. Pravdou je, že zde už těch postav bylo opravdu hodně a měla jsem místy problém se zorientovat, to mi však vynahradily důmyslně promyšlené lidské příběhy všech protagonistů a veškeré chvíle, nad kterými jsem se musela pousmát, ať už škodolibě, nebo vědouce.

Mottem tého knihy by se mohlo stát rčení "Čeho je moc, toho je příliš." Příliš v počtu postav. Hned na začátku na nás autorka navalí spoustu hrdinů, ve kterých jsem se začala orientovat až poté, co jsem si jejich vzájemné vazby a základní charakteristiky napsala na papír. Zároveň mě charaktery postav neoslovily. Nikdo mi nebyl sympatický. Každá hrdinka, každý hrdina této knihy měl charakter nějak pokřivený. Jejich potomci byli buď esencí zla a tuposti (Johan) nebo jednostranně vykreslení psychicky a fyzicky nemocní lidé (Jola a Viky). Příliš v tajemstvích. Tato kniha pro mě byla jeden velký chaos. Mám ráda v knížkách napětí a také mám ráda, když se tajemství odkrývají postupně. Tady to ale bylo přehnané. Od začátku jen samé naznačování. Jakmile se chytnete nějakého rádoby děje, tak vás autorka zase hodí do černé díry naznačením jakéhosti tajemství. To všechno abyste nakonec zjistili, že vám vlastně žádné velké tajemství neodhalí a když ano, tak jen částečně, takže vlastně vůbec nevíte, proč to celou dobu tajila. Zároveň to nejsou žádná velká tajemství určující či vysvětlující charakter a jednání postav (snad až na Viky). Příliš v počtu stran. Kniha je na to, co nám sděluje, prostě příliš dlouhá a na sílu natahovaná. To v důsledku ve čtenáři budí dojem, že čte pořád dokolečka to samé. Snad občasné odhalení jakéhosi "tajemství" má navodit dojem napětí, ale bohužel. Je to spíš jen nasírací. A když už máte pocit, že víc otrávení z toho chaosu být nemůžete, tak v druhé části knihy autorka děj posune o několik dní zpět a vy jste v čudu znova. Konec bohužel působí dojmem, jako by už autorku nebavilo psát a chěla to co nejdříve skončit. Některé dějové linky zůstaly úplně otevřené (Márty, Víťa a záležitost s Dušanem - tady vůbec nechápete, proč tam tahle dějová linie je), stejně tak příběh "ztracené" Viky - také se nedozvíme, jak to dopadlo. Hlavní "tajemství" příběhu kolem Lukáše také vůbec není vysvětleno. Prostě odfláknutý konec. Knihu jsem měla chuť několikrát odložit nedočtenou, ale vydržela jsem doufaje, že nějaká katarze přijde. Nepřišla.