The Song of Achilles

Vím, že tato kniha je velice populární, ale já jdu bohužel proti proudu, protože mi to bohužel úplně nesedělo. A je mi to líto, protože začátek se mi jevil slibně. Přiznám se, že o řeckých hrdinech toho zas tolik nevím a doufala jsem, že mi tento příběh pomůže ujasnit si, kdo je kdo a vůbec ty souvislosti kolem Achillea a Patrokla. A i když mi kniha v tomto do určité míry posloužila, pořád tu platí "do určité míry" - ne naplno. Určitou překážkou pro mne bylo množství jmen a postav, které se mi tu prostě pletly dohromady, což mi to čtení neulehčovalo. Dějově mne bavila spíše ta první polovina, v níž autorka zobrazuje seznámení Achillea a Patrokla a jejich vztah v počátcích. Druhá polovina je zaměřena pak na trojskou válku a následky. A nevím, jestli jsem na popis válečných bojů a intrik neměla jen náladu nebo co, ale mne to prostě příliš nebavilo. Asi možná i v kontextu toho, že člověk si ze školy tak nějak pamatuje, kam to bude asi směřovat. Nedá se ale autorce upřít, že její styl působí vcelku vypsaně a že jí je toto téma blízké - znalost tématu je ze strany autorky patrná, protože píše vcelku suverénně a bez váhání. V tomto autorce patří určitě plusové body. I tak určitá dojímavá místa tu na čtenáře umí zapůsobit. Ale celkově je to pro mne spíše lehce podprůměrné. Nevím, asi nejsem úplně cílovka.

Před několika málo okamžiky padla – stejně jako Troja - kapitola třicátá třetí. Hned na úvod musím pochválit knižní kabát, protože je velmi přitažlivý a myslím, že mnoho čtenářů po knize sáhne právě, protože má krásnou a nepřehlédnutelnou obálku. Kniha je skvělá v tom, že ačkoliv se člověk příliš neorientuje v antické mytologii, není v příběhu ztracen. Autorka čtenáři (snad vždy) přiblíží „kdo je kdo“ + na konci knihy je uveden rejstřík postav. Komu nestačí to, jak autorka postavy přibližuje, doporučuji mít po ruce Zamarovského knihu: „Bohové a hrdinové antických bájí a pověstí“. Nyní již k samotnému příběhu a mým dojmům: děj mě pohltil během několika málo stran a musím říct, že s každou další kapitolou se mi kniha líbila víc a víc. I přes to, že jsem věděla, jak se příběh vyvine, autorka mě mnohokrát překvapila a dojala. I přes to, že se o Patroklovi říká, že nebyl vším, čím byl Achilleus, nakonec se zachoval velmi lidsky, hrdinsky a v mých očích byl stejně tak „aristos Achaion“, jako byl pro všechny Achilleus. V knize se mi Patroklos jevil jako velký hrdina (asi pro své velké milující srdce a lidskost). Autorka v knize ukázala, jak moc umí být láska krásná, bolestivá ale především silná a nezlomitelná! Ukazuje, kolik umí dva milující lidé jeden pro druhého snést a v tom je velká síla (nejen této knihy). Kniha je plná hlubokých myšlenek, krásných popisů lásky a pouta mezi přáteli a partnery. Kniha ukazuje hlubokou lásku, kterou nemůže nic zlomit. Kniha je nádherná po všech stránkách - ať se v ní zaměříte na popisy krajin, války, léčitelství, mytologie nebo mezilidských vztahů. Každý v knize určitě nalezne to své. Cítím, že mě kniha obohatila jak po stránce vědomostní, tak po stránce emocionální. Nádherná kniha! Jsem ráda, že se mi dostala pod ruce a že obohatila nejen mě ale také mou knihovnu... Jako poslední uvádím jednu z mých oblíbených citací z knihy: "V příbězích mají bohové moc zpomalit pouť měsíce, když si to přejí, upříst noc do délky mnoha obyčejných nocí. Taková byla ona noc a hojnost hodin, které nevyprchávaly. Pili jsme zhluboka, žíznivi po všem, co nám uteklo za týdny odloučení."