The Life Impossible

Velké vychvalování knihy Půlnoční knihovna, která mě tak trochu minula, mě postrčilo ke koupi této knihy. Začátek dobrý, ale po přesunu hlavní hrdinky na Ibizu, jsem už věděla, že jsem šáhla vedle. To tajemno na mě bylo moc. Rozsáhlé komentáře níže vystihují všechny mé pocity z knihy - čtivá, ale tak trochu zmatená.

Život k nevíře, tak zní název novinky autora bestselleru Půlnoční knihovna, kterým není nikdo jiný... než Matt Haig. Půlnoční knihovna se mi nesmírně líbila, četla se skvěle, obsahovala spoustu myšlenek a byla krásná i dojemná zároveň. Z toho důvodu jsem se opravdu těšila na autorovu novinku Život k nevíře, která teda navíc dle mého ihned zaujme už na první pohled svou obálkou a ořízkou, no kdo by odolal... Prvních asi 150 stran jsem byla z knihy nadšená, miluju, když jsou kapitoly krátké, děj je svižný a navíc si mě od první strany získá. Příběh byl plný překrásných myšlenek ze života a působil tak melancholicky... dojemně, až jsem měla slzy na krajíčku. Poté se děj přesouvá na Ibizu, kde hlavní hrdinka zdědí velký dům... Ta atmosféra... Sluníčko... Vše se na vás přenese. Děj také osvěžila zápletka, která působila až trošku mystičně. Po těch prvních 150 stranách jsem se mrkla na pár recenzí čtenářů... Ty zmiňovaly, že na ně byla kniha místy až moc filozofická, což mě překvapilo. Po Knize útěchy (která byla super) mě tyhle pasáže naopak vůbec nepřekvapily... Pak ale přišel zlom! A já ty recenze pochopila... I na mě už to potom bylo moc... Dostala jsem vlastně takový mišmaš románu s prvky scifi a filozofie, ve kterém skoro nic nedává smysl a vy vůbec netušíte, proč se to děje a hlavně... v mém případě na tyhle věci ani nevěříte... Život hlavní hrdinky (a taky její uvažování) je zkrátka opravdu až k nevíře (viz kapitola o kočce, která přechází přechod). Ale abych nebyla jen negativní... Kniha si po celou dobu zachovala svou čtivost a určitě musím vyzdvihnout, že obsahovala i narážky na aktuální dění (The Eras Tour apod.). Ale vzhledem k tomu ději a hlavně... vzhledem k jeho vývoji, se můj dojem z knihy dá popsat pouze dvěma slovy - nepochopení, zklamání. No, škoda...