The Letters of J. R. R. Tolkien

Často máme Tolkiena chybně odloženého ve škatulce postaršího konzervativního pána, který jen psal, přepisoval a upravoval. Ale on to byl chlapík s velkým smyslem pro humor, rád si čas od času z někoho vystřelil, nebál se mluvit o tématech, která mohla být pro tehdejší společnost tabu. Ač byl přísný, miloval svoje syny a mluvil s nimi otevřeně. Pokud se mu něco nelíbilo, bez servítek se vyslovil. Psal si s fanoušky, mluvil o jazycích a náboženství, taky byl dost často nemocný a měl hluboko do kapsy. Čas od času zaujal anti kočičí postoj a někdy se konverzace vyhoupla až ke stádu býků. Ale jsou dopisy, ze kterých je jednomu těžko u srdce. Ty, které číší zoufalstvím, jenž pramení ze Silmarillionu stále odloženého v šuplíku. A taky ty, které napsal po smrti Lewise a své milované Lúthien… Jestli je dobře, že někomu nahlížíme takhle moc hluboko do nitra? Tolkien by to dost možná neschválil. Já jsem ráda, že můžeme Tolkiena víc poznat jako člověka, než jako postavičku, která podpírá naši milovanou Středozem. S pokorou, díky.

Je tady skoro závěr mého dvouletého studia prací pana Tolkiena, jehož dopisy jsou také už neoddělitelnou součástí Legendária, protože zahrnují, kromě informací o autorově osobním životě a názorech i nesčetné odkazy a informace k samotnému dílu, tedy k Legendáriu, nejen k Pánu prstenů. Pro mne asi nejdůležitější vjem z četby je fakt uvědomění si nejen autorovy hluboké víry, ale skutečnosti, že celé jeho dílo je tou vírou zcela prodchnuté. Ale tak dobře napsané, že si to při běžné četbě ani neuvědomíte. Nikdo vám necpe, že Aslan je Ježíš. V celé Ardě najdete za její existenci jen jeden chrám a ten ještě vystavěl Sauron Melkorovi. Valar nejsou bozi a Ilúvatar, jako správný bůh a tím on opravdu je, je Jediný, se v podstatě do dějů v Ardě moc nemíchá, když nepočítám maličkosti typu, potopení Númenoru, či přechodu placaté Ardy na kulatý model. Úžasné ale je, že čím častěji ty texty a tedy i dopisy, čtete, tím víc chápete, proč tohle celé dílo je tak živé. Protože Tolkien si ho nevymýšlel, jeho postup práce byl vědecký, a proto Eružel i pomalý. Zato spolehlivý, když už nějaká informace je potvrzena jako skutečná, sedí v ději a nic s ní nehne, je jako skála. Samozřejmě, za svůj život, který nám dopisy odkrývají, neměl autor mnoho času se své mimopracovní zálibě věnovat tolik, kolik by chtěl a mnoho informací je stále neprozkoumaných, nepotvrzených, nevyjasněných. A to je na tom to krásné a v dopisech to Tolkien i potvrzuje, že mohou i další zkoumat a bádat a přemýšlet. Jen, žel, autorita již s námi na Ardě od roku 1973 nedlí, již dávno jeho fëa opustilo Mandosovy síně a jak bylo dáno Eruovým darem, rozletěla se někam mimo Ardu, do neznáma...