Jen se vrátím ze Severního Irska od případu s politickým pozadím (výborný Adrian McKinty), hupsnu do Jižní Afriky k případu stejného ražení (a jsem nadšená). Těšila jsem se na svého jihoafrického Michaela Connellyho – a snad by se na mě kvůli tomu nezlobil ani jeden z nich –, protože mi u obou vyhovuje poctivý promyšlený přístup, vyšetřování vedené jasně a přímo, bez vylomenin a psích kusů, vyšetřovatelé, kteří spolupracují a váží si sebe navzájem. Benny Griessel, Cupido Vaughn a Mbali Kaleni vyšetřují případ, který by je mohl stát přinejmenším kariéru a do kterého je zapleten i někdo z jiného dílu série (nejen proto doporučuji přečíst všechny díly a popořadě). Jeho začlenění do děje je kompozičně bezvadně vyřešené, vystupňované až do závěrečného střetu, ve kterém Jestřábi stojí tam, kde je chcete mít. A věřte mi, zdánlivě nevinný přívlastek „převzatý“ byste nechtěli spojovat se svým jménem. Dobrého pomálu, ale stejně si říkám, že by Deon Meyer mohl psát i víc. Podle mě patří k špičce současné detektivky.

Opět skvělý Benny Griessel. Benny s kolegou Vaughnem, coby dva hrdí a nezkorumpovaní členové Jestřábů, řeší případ zavražděného bývalého policisty. Vyšetřování se v knize mísí s příběhem Daniela - muže, kterého dohnala vlastní minulost. Knize by se možná dala vytknout určitá černo-bílost. Prostě mi bylo jasné, komu mám fandit. Na druhé straně, možná právě proto jsem si u čtení výborně odpočinula.