Temná ukolébavka

„Někdo už dnes knihovnu považuje za přežitek, ale našemu hnutí to v jistém smyslu přišlo vhod. Síla tohoto prostoru, který nás sjednocuje, se podceňuje.“ Další z knih, ke kterým jsem se dostala úplnou náhodou – ta u mě už léta supluje čtenářskou výzvu, a i tentokrát zabodovala. Zajímavý příběh, který asi osloví spíše ženské čtenářky, ale rozhodně se týká nás všech: budoucnost lidstva, kterou bychom určitě nechtěli prožít. Navíc je tahle kniha napsaná a přeložená tak, že jsem měla problém ji odložit. Určitě doporučím i těm, kteří fantasy a dystopii nevyhledávají. "Zůstala prázdnota, která naplnila dům a přikovala nás k zemi. Tížila nás u srdce, bolela nás z ní hlava. Zůstal vztah kdysi tak plný naděje a očekávání, který teď visel na tom nejtenčím vlásku. Zdálo se, že se každou chvíli přetrhne. Zůstala vina, která v domě nestydatě dřepěla jako starý pes páchnoucí nemocemi. Podrážela nám nohy. Nevzdávala se."

Vcelku se mi to líbilo, i když tuto tématiku ani žánr nevyhledávám: čtivé, plné autentických pocitů matek ve světě totální neplodnosti a nutných podpůrných (a kázeňských) prostředků ke zvýšení populace. Asi nikterak originální, s prvky Velkého bratra, ale čtivé i napínavé. Konec ani smutný ani veselý, asi předvídatelný pro hlavní hrdinku.