Čtení Temné ukolébavky je děsivé, ovšem přesto neodložitelné. Zvlášť pokud jste byli někdy rodičem čerstvě narozeného dítěte. Máte pocit, že nikdy nemůžete být dost dobří, že se o toho tvorečka nedokážete postarat a že vše, co děláte, je špatně. Polly Ho-Yen všechna traumata čerstvých prvorodičů dokázala skvěle vepsat do své knihy. A v jejím světě postavy ještě musejí žít s vědomím, že jim stát dítě může kdykoliv zabavit. Celá recenze v recenzích.

Tak tohle bylo hustý. Celý příběh se odehrává v době, kdy lidi už nejsou schopni plodit děti a na starosti je má jistý úřad pro kvalitní rodičovství. Páry tak musí projít náročným procesem umělého oplodnění, kde se vše monitoruje, kontroluje a sleduje!! Jenže jakmile se jim dítě narodí jsou doslova sledováni na každém kroku, jistými vykonavateli z úřadu, jestli neporušují kvóty a vychovávají dítě podle jejich předpisů, a tohle mě dostalo do kolen! Jestli je dítě dostatečně oblečené, jestli prospívá, jestli má vhodné domácí podmínky, prostě přehnaná a dokonalá péče, aby mimčo nestrádalo. Pokud tohle nesplníte, dítě odeberou a už ho nikdy neuvidíte!! Jako matku mě tohle rvalo za srdce. Hlavní postava Kit vypráví svůj příběh jak to bylo TENKRÁT a TEĎ. Vypráví o tom, jak spolu se svým manželem a dcerkou utíkají, aby se vyhli odebráním malé dcerky a sledováním úřadu. Kniha je čtivá, je sice pochmurná, ale popisuje opravdu to zoufalství matek a otců, jak je těžké žít pod neustálou kontrolou a tlakem, a já doufám, že se to nikdy v našem skoro dokonalém světě nestane. Určitě stojí za přečtení, kapitoly jsou krátké a já jsem se nemohla odtrhnout, hltala jsem stránku za stránkou a čekala na rozuzlení.