Temná ukolébavka

„Někdo už dnes knihovnu považuje za přežitek, ale našemu hnutí to v jistém smyslu přišlo vhod. Síla tohoto prostoru, který nás sjednocuje, se podceňuje.“ Další z knih, ke kterým jsem se dostala úplnou náhodou – ta u mě už léta supluje čtenářskou výzvu, a i tentokrát zabodovala. Zajímavý příběh, který asi osloví spíše ženské čtenářky, ale rozhodně se týká nás všech: budoucnost lidstva, kterou bychom určitě nechtěli prožít. Navíc je tahle kniha napsaná a přeložená tak, že jsem měla problém ji odložit. Určitě doporučím i těm, kteří fantasy a dystopii nevyhledávají. "Zůstala prázdnota, která naplnila dům a přikovala nás k zemi. Tížila nás u srdce, bolela nás z ní hlava. Zůstal vztah kdysi tak plný naděje a očekávání, který teď visel na tom nejtenčím vlásku. Zdálo se, že se každou chvíli přetrhne. Zůstala vina, která v domě nestydatě dřepěla jako starý pes páchnoucí nemocemi. Podrážela nám nohy. Nevzdávala se."

Čtení Temné ukolébavky je děsivé, ovšem přesto neodložitelné. Zvlášť pokud jste byli někdy rodičem čerstvě narozeného dítěte. Máte pocit, že nikdy nemůžete být dost dobří, že se o toho tvorečka nedokážete postarat a že vše, co děláte, je špatně. Polly Ho-Yen všechna traumata čerstvých prvorodičů dokázala skvěle vepsat do své knihy. A v jejím světě postavy ještě musejí žít s vědomím, že jim stát dítě může kdykoliv zabavit. Celá recenze v recenzích.