"Pochopil jsem, že nejde o to udělat z kamene živou bytost, ale snažit se o to." Nevím, co je na knize působivější, jestli obsah, nebo sám autor, který je ztělesněním neuvěřitelných esotericko-dramatických praktik a úvah. Poznání, které nabízí, je výsledkem nejosobitějšího přístupu, jaký jsem schopna si vůbec představit. Jeho cesta by pro mě byla prakticky nepoužitelná, kdybych měla zájem dospět k podobnému poznání a psychomagické alias psychošamanské technice. O to není méně zajímavá, i když knihu jsem četla několik týdnů. Příčiny naprosto všech problémů Jodorowski nachází v rodokmenu trpícího, zejména ve vzájemných vztazích přehnané x nedostatečné lásky. Takový jungovský šaman posvátného divadla, jehož dětství a mládí připomíná Dickensova temná dramata. Po extenzivním popisu dospívajícího a cestu hledajícího Jodorowského, pro nějž nahota těla představuje zásadní předpoklad mnoha jeho uměleckých i magických projevů, autor otevřeně popisuje celou řadu návodných psychomagických postupů: jak se zbavit pocitu viny za smrt rodičů, jak přenést bolest na nějaký předmět a potom ji "vrátit" tomu, kdo ji zapříčinil, jak se zbavit posedlosti, jak se vyléčit z perfekcionismu (tohle ale vážně nefunguje ☺) etc. Mix rozumných úvah s naprostými obskurnostmi. Kniha je neskutečný úlet, kde víra je alfou a omegou. Na druhou stranu, z této navýsost exotické bytosti padá řada mouder. "Prostá společnost druhého je v těžkých dobách stejně důležitá jako samotný život." "Minulost není definitivní. Mění se na základě úhlu pohledu." "Aby stvrdil vlastní nezávislost (na matce), musel jít navštíví matčin hrob a přinést s sebou kohouta. Stoje na náhrobním kameni, podřízne zvířeti hrdlo a nechá kohoutí krev dopadat na svůj penis a varlata. Tak, se zakrváceným přirozením, měl přijít domů, zmocnit se ženy, aniž by ji předtím hladil, a s intenzivními pohyby a osvobozujícím křikem ze sebe dostat potlačovaný vztek."

"Pochopil jsem, že nejde o to udělat z kamene živou bytost, ale snažit se o to." Nevím, co je na knize působivější, jestli obsah, nebo sám autor, který je ztělesněním neuvěřitelných esotericko-dramatických praktik a úvah. Poznání, které nabízí, je výsledkem nejosobitějšího přístupu, jaký jsem schopna si vůbec představit. Jeho cesta by pro mě byla prakticky nepoužitelná, kdybych měla zájem dospět k podobnému poznání a psychomagické alias psychošamanské technice. O to není méně zajímavá, i když knihu jsem četla několik týdnů. Příčiny naprosto všech problémů Jodorowski nachází v rodokmenu trpícího, zejména ve vzájemných vztazích přehnané x nedostatečné lásky. Takový jungovský šaman posvátného divadla, jehož dětství a mládí připomíná Dickensova temná dramata. Po extenzivním popisu dospívajícího a cestu hledajícího Jodorowského, pro nějž nahota těla představuje zásadní předpoklad mnoha jeho uměleckých i magických projevů, autor otevřeně popisuje celou řadu návodných psychomagických postupů: jak se zbavit pocitu viny za smrt rodičů, jak přenést bolest na nějaký předmět a potom ji "vrátit" tomu, kdo ji zapříčinil, jak se zbavit posedlosti, jak se vyléčit z perfekcionismu (tohle ale vážně nefunguje ☺) etc. Mix rozumných úvah s naprostými obskurnostmi. Kniha je neskutečný úlet, kde víra je alfou a omegou. Na druhou stranu, z této navýsost exotické bytosti padá řada mouder. "Prostá společnost druhého je v těžkých dobách stejně důležitá jako samotný život." "Minulost není definitivní. Mění se na základě úhlu pohledu." "Aby stvrdil vlastní nezávislost (na matce), musel jít navštíví matčin hrob a přinést s sebou kohouta. Stoje na náhrobním kameni, podřízne zvířeti hrdlo a nechá kohoutí krev dopadat na svůj penis a varlata. Tak, se zakrváceným přirozením, měl přijít domů, zmocnit se ženy, aniž by ji předtím hladil, a s intenzivními pohyby a osvobozujícím křikem ze sebe dostat potlačovaný vztek."