Rytíři z Heliopole Dílo v červené, dílo ve žluté

Příběh třetí knihy (Dílo v červené) mě bavil poměrně dost. Byť je to pokračování příběhu Napoleona z předešlé knihy. Hlavně proto, že se tady tolik nepospíchá a v jedné scéně zůstaneme klidně i déle. Příběh čtvrté knihy (Dílo ve žluté) je za mě skvělým vrcholem a že všech se mi líbil nejvíc. Setkáme se zde Jackem Rozparovačem, jehož identita byla milým překvapením a následné události prostě neskutečné. Hlavně finále samotné. To byla pecka. Musím říct, že jsem byla ráda, že jsem četla obě knihy hned za sebou. Možná by mě to po první knize odradilo. Tak je fajn, že jsem jí měla po ruce :)

Tak, jak je to hodně kresebně podařené (mimo jiné výborně zpracovaný/-á oboupohlavní hlavní hrdina/-ka), tak je tento druhý díl scénáristicky jeden velký dort, do kterého Jodo hodil vše, co ho napadlo. Kdyby se držel jen některých nápadů a ty více rozvedl, tak by to možná bylo ok, ale takto to sklouzlo do rychlého střídání fantasy, sci-fi, filozofujících částí, love story a nevím čeho ještě.