tato kniha na mě dýchla dvěma zajímavostmi. Tou první byla krásná grafika a zprácování obecně. Tou druhou je láska ke starým tiskům a hledání pravdy v těchto zažloutlých a zajímavě vonících tiscích. Nicméně samotná kniha je plná toho co dělá Eca velmi zajímavým, a to, že si ve spoustě příběhů můžete vytvořit sami ten svůj, kterým si dotvoříte skládanku, tak, že se často ztotožníte s příběhem. Ano není to často úplně jednoduché čtení, ale o to je to zajímavější. Já jsem byl opravdu spokojen, hlavně se závěrem knihy.

Přečteno v roce 2005... Příběh starého antikváře, postiženého ztrátou paměti, jenž hledá svou ztracenou minulost v komiksových sešitech a dobrodružné brakové literatuře. Autor zde prokázal opravdovou znalost této literatury z období mezi světovými válkami v Itálii. Jenže na znalosti této literatury je na můj vkus až velmi postaven celkový děj. Nevyhneme se zde mnohostránkovým popisům obálek časopisů, citací z nich atd. To vše v konečném důsledku ochuzuje vlastní příběh, který zde i po posledních stránkách zůstává neobjasněn.Buďto jsem konec knihy nesprávně pochopil, nebo tam něco chybělo. Když jsem přečetl poslední větu, měl jsem pocit, že příběh ještě vůbec neskončil! V příběhu antikváře Yamba se dozvíme o jeho zálibě v mlze (právě pasáže o mlze na mne velmi zapůsobily), hledání tváře své první lásky ve všech ženách, dozvíme se o hrdinství za války. To všechno ano, ale už se nedovíme, zda si antikvář vybaví svou minulost, která předcházela 40 let před jeho amnésií. Možná že takhle chtěl autor ponechat plamen aspoň trochu zahalen mlhou... No, závěrem bych řekl, že kniha určitě stojí za přečtení a pro znalce brakové literatury bude příjemnou exkurzí do jejich dějin...