Sudety

Čas od času sáhnu po knize, kdy je více autorů osloveno a vyzváno ke zpracování daného tématu. A většinou objevím autora, o kterém jsem zatím nevěděla. Tentokrát jím byl Michal Vrba a bylo to příjemné seznámení. Ostatní autory jsem znala. Netvrdím, že tvorbu všech čtu, ale vím o nich. Tentokráte se opravdu povedlo, ale asi nejvíce ve mně bude doznívat Jakuba Katalpa: Mandl. V každém případě všechny povídky stojí za přečtení a mohu jen doporučit.

Povídkové knihy nevyhledávám, ale tuhle jsem dostala k narozeninám, navíc téměř celý život žiju na území někdejších Sudet, takže pro mě něco jako povinnost. Možná právě proto se mi do ní nechtělo – na jednu stranu mě nadchla a lákala skvělá „obálka“ a vůbec dokonalý grafický doprovod Jaromíra 99, ale představa, že budu pročítat další osudy podobné Vyhnání Gerty S., mě spíše odrazovala. Asi po týdnu jsem se odhodlala k četbě a teď si gratuluju. Byl to úžasný zážitek – nejprve grafický, potom čtenářský a nakonec přišly dojmy a pocity, včetně jakési hrdosti na to, jak šikovné autorky a autory u nás máme. Každý příběh byl jiný, včetně doby, každý jinak zajímavý, ten jeden pro nás místní tak nějak osobnější (Hlasy jara). Uhranul mě příběh Jakuby Katalpy, úžasný byl Elbemann i Moje budoucnost, a tak bych vyjmenovala postupně všechny. Přečtěte a posuďte sami, velmi doporučuju. P.S. A literární odpoledne, které s (nejen) s autory a ilustrátorem této knihy proběhlo 24.5. v Tančírně, to už byla jen taková třešinka na dortíku. Není co dodat, jak několikrát zopakoval skvělý Leoš Kyša. „Myslím na to, že jestli tu mám umřít a pak se znovu narodit - protože babička věřila, že se všichni na svět vracíme znovu a a znovu a mně ta představa připadá pravděpodobnější než peklo a ráj – tak prosím, hlavně ať se moje duše tím znovuzrozením nezmění. Ať je pořád stejná. Je mi s ní dobře.“